23. 5. 2007
Argentinský misionář E.Sosa u nás.
Apoštolská církev ve Varnsdorfu je dlouhou řadu let v kontaktu s misionářem z Argentiny E.Sosou. Před několika lety sloužil v místním sboru slovem, modlitbou, vyučováním, povzbuzováním....
Eduardo je člověkem s jihoamerickým temperamentem, otevřený, vřelý a na naše poměry nezvykle přímý. Říká to, co si myslí. Pro vykreslení Eduardova vystupování a jednání bych do kontrastu postavila tendnenci v první řadě dosáhnout vlastního cíle - (např.záměru kazatele), což ne vždy znamená, že říkáme, to co si skutečně myslíme. Své myšlenky halíme a konstrujeme do slov tak, aby byly pro posluchače přijatelné, ale zároveň v něm "vypůsobily" žádanou změnu. Eduardo tuto hru nehraje. Avšak pokud by za jeho slovy nestál život, který dává moc jeho slovům, protože žije, to co říká, by byl svou přímořarostí pro mnohé z nás kamenem úrazu.
Jeho služba slovem dokáže vyburcovat v lidech sny po něčem, k čemu se jim dosud nedostávalo odvahy. Možná to je především osobní příklad bohabojného života Eduarda, který je ochoten platit cenu za naplněné sny, jež se "narodily"v nebi.
Před několika lety (více než 10) pomáhal budovat církev v Bělorusku. Dnes je sbor jedním z největších a Eduardo je znám až na Sibiři. Avšak v důsledku dlouhodobého pobytu v Bělorusku....
poslechněte si sami: http://www.e-cirkev.com/mp3/kazani0705SOSA.mp3
-(Large).JPG)
Proč se vůbec na stránkách TC Šluknov zmiňuji o Eduardovi? Protože také navštívil naše středisko, sloužil slovem našim klukům - i nám pracovníkům TC. Překládal jej Radek Smetana. A my byli moc rádi, že si udělali čas i na nás, dali nám kousek svého času a sdíleli sami sebe. Není samozřejmé a běžné, že lidé s druhými sdílejí sami sebe. Jde o kus vlastního života, myšlenek, víry, naděje..., které otevíráte a dáváte k nahlédnutí druhým, někdy naprosto cizím lidem. Ale jak mi říká má zkušenost, je to to, co nejvíce může ovlivnit lidi kolem nás - náš vlastní život. I já jsem inspirována především lidmi, kteří sice nejsou vůbec dokonalí, ale dokázali ve svých slabostech a pádech nalézt pro svůj život milost, která je v Ježíši Kristu. Nyní rozumím slovu, které říká, že se Bůh oslavuje v našich slabostech. V tomto životě nejde o "kazatele", kteří káží vlastní dokonalost, ale káží Boží milost. Pak každý z nás je "kazatelem", pokud Boží milost potřebujeme, užíváme si ji a jsme ochotni dát se v proměně, kterou Boží milost působí, druhým.
Stojí za to, "zaplatit cenu"- žít zbožně a bohabojně ve všech těch tlacích, které někdy život s sebou přináší. Můžeš ovlivnit životy lidí kolem sebe jen tím, že jsi beze strachu o sebe tím, kým jsi. Otevíráš možnosti ke skutečným, ne povrchním setkáním s druhými lidmi a možnostem být jimi obohacen.
Je na každém z nás, co si pod pojmem "zbožnost a bohabojnost" představíme, já jen doufám, že obsah těch slov není natolik v našich životech a myslích vyprázdněn, aby nemohl vypůsobit touhu po změně, touhu po přítomné Boží slávě.
