Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie - je co říct

20. 10. 2006
Co říct k tomu, kým jsme, proč jsme tady, ... O historii se říká, že nám dává možnost vidět budoucnost. Pokud se to týká i nás, tedy naší práce jsem tedy zvědavý co vše mohu od budoucnosti očekávat
 
Všechno začalo tím, že pár mladých lidí, kteří žili poměrně nekonformním stylem života, (dokonce se o části z nich tradovaly "zaručené" historky o tom, jak berou drogy, jak bijou a okrádají staré lidi, nic z toho samozřejmě nebyla pravda, snad jen to, že se v době komunistického temna snažili u trati vypěstovat trochu marihuany, kterou stejně nestačili začít užívat) konvertovalo v roce 1985 ke křesťanství.
 
ObrazekNaše životy dostaly trochu jiný směr a náboj, a jelikož jsme byli blízko k těm, kteří byli skutečně v problémech ( tehdy to byla převážně algena, pervitin, braun, toluen...), začali jsme hledat způsob jak jim pomoci. Petr s Patricií (současný ředitel TC s ženou) je dokonce brával k sobě domů, kde se jim po práci snažil věnovat.
 
No jak jinak, skončilo to špatně, kluci většinou utekli, nebo museli do vězení za příživnictví (na drogách se nedá pracovat). Nicméně, přes všechny neúspěchy jsme hledali způsob, který by byl účinný. Dostali jsme se ke knihám Davida Wilkersona a to nás nasměrovalo na Teen Challenge, které v roce 1987 pořádalo seminář o závislostech v Polsku. Začali jsem tam jezdit a mysleli si, že se nám podaří něco začít. Realita, ale byla jiná. Církev procházela v 90-tých letech obdobím různých napětí, které celou práci zastavily až do roku 1994. V tom roce Petr Ministr přišel za mnou s žádostí o pomoc při založení práce TC v Čr. Začali jsme tedy hledat vhodné objekty pro středisko.

ObrazekOd církve, jsme po různých megalomanských vizích obrovských starých  polorozpadlých zámků, získali malý domeček v Beskydech, s kapacitou 7 klientů. A protože o léčbu měly zájem i holky, uvolnili jsme jim pokoj, a ve středisku byli současně kluci a holky. Začátky byly z pohledu nezaujatého pozorovatele naprosto triskní. Jeden klient v programu, kolem tři pracovníci bez zkušeností, bez povědomí o tom, co by se mělo dít, jen s vírou, že to má cenu, a že Bůh může pomoci lidem, kteří nemají naději. S programem nám velmi pomáhal Tom Bemmer, koordinátor Evropského TC. Jednak jsem se vzdělávali na seminářích, ale také jsme dostali veškeré materiály a programovou strukturu, kterou používají jiná střediska TC ve světě. Program tak díky tomu mohl běžet stabilně. V té době byli také velkou vzpruhou a pomocí bratři a sestry se sboru AC v Oldřichovicích kam jsme pravidelně chodili na tzv. skupinky. Klienti tak mohli prožívat osobní vztahy mimo hranice zařízení.                                                                                                      

Od roku 1996 jsme již věděli, že potřebujeme nějaké nové prostory pro program. Závislých, kteří chtěli nastoupit do programu bylo víc než jsme byli schopni přijmout. Začali jsme se modlit a v témže roce jsme celý tým i klienti dostali darem dovolenou v Severních Čechách v obci Rybniště. Zaplatil to celé bratr Jirka Zmožek. Byl to krásný týden. Nicméně jsem si říkal v srdci, že tady (Severní Čechy) bych nebydlel ani za nic. Vnitřně jsem prožil Boží dotek, který mi naznačil - bacha na to co říkáš. Ještě na jaře roku 1997 se jel Petr podívat na jeden objekt ve Šluknově, který mu chtěli ukázat bratři ze sboru Apoštolské církve ve Varnsdorfu. Martin Moldán v té době prožíval, že Bůh chce přivézt do tohoto kraje něco nového. Petrovi se dům líbil, byl levný (950.000,-, které jsme neměli) a měl dostatečnou kapacitu. Ihned podepsal kontrakt, kterým jsme dům získali s tím, že jej musíme zaplatit ve dvou splátkách. Přijel do Tyry a sdělil mi, že by byl rád, kdybych nakonec jel místo Ivana s ním do Šluknova já a pomohl mu založit a vést nové středisko. Protože jsem věděl již rok, že Bůh pro mně toto místo chystá, přijal jsem tuto výzvu a díky Bohu, moje žena a děti nebyly proti.
 
Práce ve Šluknově začala v září 1997. Přestěhoval se sem celý tým (Petr s Patricií, Já s Vlaďkou a Borek Smažinka s Klárou) a většina klientů. V té době dům nebyl připraven pro takové zařízení, ale nám se zdálo, že je lépe bydlet na staveňišti a spolu dům přestavovat, než čekat, že seženeme prostředky a někdo to udělá za nás. Kapacita domu byla 18 klientů, ale protože to bylo neúnostné, snížili jsme ji na 12. Tato kapacita vydržela až do roku 2010 kdy jsme ji opět zvýšili na 18 klientů. 
 
Hned v prvním roce Petr Ministr prožil, že je potřeba začít práci na celostátní úrovni a proto se přestěhoval do Prahy. Během let se v týmu vystřídalo několik pracovníků. Většina z nich byla z řad bývalých klientů. Práce i tým se stabilizoval. Dnes ve Šluknově není pouze program pro závislé, ale také provozujeme dětské centrum Klokan, provádíme primární prevence na školách, děláme streetwork, podílíme se na poradenství sociálně vyloučeným v městě Šluknově. 
 
 
 
 
 
 
...
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zajímavost

Petra18. 3. 2013 13:38

Hezký den. Všichni mluví o tom, že se objevila nová možnost, jak vydělávat z domova, ideální na jaro, když je večer hodinka času... Sama si takto vydělávám už od ledna a nemám slov, jak snadné to je... Stamiliony tím nevydělám, ale i tak, dokud můžu, tak to dojím, co to jde!! Kdyžtak mrkněte na www.CervenaCerna.cz