Jdi na obsah Jdi na menu
 


Informační kampaň

 Report z kampaně proti drogám

Od 21.5. do 28.5. proběhla na Slezku kampaň zaměřená na boj proti drogám. Z Teen Challenge Šluknov nás přijeli tři týmy po třech lidech a pracovali jsme v různých městech. Náš tým byl dva dny v Českém Těšíně a Karviné a jeden den v Orlové.

Kampaň probíhala několika způsoby. V prvé řadě roznosem informačních letáků ve městě, kdy bylo lidem vysvětlováno, kdo jsme a co vlastně děláme. V letáku člověk nalezl základní informace, kam se může závislý v případě potřeby obrátit. Protože většina lidí zná někoho závislého anebo ví o někom, kdo zná nějakého závislého, tak se informace může dostat do potřebných rukou, což se i stalo - během několika dnů přijel nový klient, který obdržel leták od své maminky, jenž ho dostala na ulici. Také letáku byly napsány základní principy určené pro rodiče, aby věděli, co dělat, aby jejich děti nebraly drogy. I to se setkalo s pozitivním ohlasem.

Díky tomu vzniklo spoustu zajímavých rozhovorů. Člověk mohl vidět, že spoustu lidí má problémy či někdo v jejich blízkosti a lidé nevědí, jak je řešit. Například jedná paní, která dostala leták a já jí vysvětloval, co a jak, tak po chvíli řekla, že její přítel hraje automaty a že neví, co dělat. Jeho výplata ve výši 40 000,- Kč je utracena během jednoho dne. A tak je zoufalá, protože ho má ráda, ale takhle žít nemůže.

Kromě rozdávání letáků probíhaly přednášky na školách a odborné semináře pro veřejnost. Na některých školách (zejména speciálních) šlo znát mezi studenty nadšení pro drogy. Mnohé zajímalo, co jaká droga dělá apod. Jakoby se chtěli informovat, aby to mohli zkusit. Názory typu, že se má stejně vyzkoušet všechno, nebyly ojedinělé.

Ve večerních hodinách jsme chodili na streety a vyhledávali závislé. Nalezli jsme mnoho bezdomovců a alkoholiků, kteří bydlí po squattech a jiných místech. Tito lidé pijí 20-30 let. Jsou mezi nimi ti, co chtějí přestat, ale jednoduše to nejde, ale jsou tam i tací, kteří už nechtějí změnit svůj život - tolikrát se o to pokoušeli a stejně jim to nevyšlo – tak nakonec rezignovali. Se všemi jsme se mohli modlit a několikrát i uronili slzy.

Rád bych zmínil jeden příběh z Karviné. Večer jsme procházeli park, kde jsme si přisedli k  bezdomovci. Během rozhovoru s ním k nám přišel muž a prudce se na nás obořil, co tady děláme, a ať necháme bezdomovce být. Když jsem mu vysvětlili, kdo jsme a co děláme, tak se uklidnil. Poté došlo k velmi zajímavému rozhovoru a já si uvědomil, že podobných příběhů bude stovky a tisíce. Tento muž odcházel často z domova, protože mívá záchvaty hněvu. A aby neublížil ženě (před časem ji poprvé uhodil), tak raději utíká ven, kde si povídá se zmíněným bezdomovcem, aby se uklidnil. Pak mi vypráví, jak jeho kamarád spáchal sebevraždu a údajně jeho duch se ho snažil zabít. Tak šel ke kartářce, která mu vyloží karty a uklidní jeho mysl. Navíc mu řekne něco o kříži na krku, že ho ochránil před duchem a on věří Marii, která mu pomáhá. Celé to bylo zamotané a splácené. Nicméně od té doby jeho agrese a hněv velmi vzrostla. Náš rozhovor trval přes hodinu – došli jsme k jeho neodpuštění ženě, vysvětlil jsem mu, že kartářkou byl nejen obelhán, ale způsobil si ještě větší problémy. Nakonec  jsem ho nasměroval do církve. Kdybych byl z Karviné, určitě bych se s ním setkával.

Co jsem tím chtěl říci? Být na ulicích smysluplným způsobem má veliký význam. Proběhlo desítky osobních rozhovorů a kdyby člověk rozvíjel tyto vztahy, může jim být pomoženo. Proto se mi znovu potvrzuje, že církev má své místo na ulicích mezi lidmi. A to formou navazování vztahů, nikoliv neosobním rozdáváním letáků či jinak odměřeným způsobem.

David Láník