Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spoluzávislost

16. 11. 2006

 

Jednoho rána vešla Mildred do úřadu svého pastora a informovala ho o tom, že se rozvádí se svým manželem Alem. Služebník si všiml, že se stala lhostejnou vůči církvi, ale nevěděl proč. Vlastně měla být vděčná, neboť Al přijal před 13-ti měsíci Krista jako svého spasitele. Po zkušenostech z dramatického obrácení se zároveň pozoruhodně zotavil z alkoholismu.

 

Než došlo k Alovu obrácení, žádala Mildred pravidelně o modlitby za něho a často hovořila o svém úsilí starat se o něj. Zaujala církev svou vytrvalostí. Navzdory této hrozné životní tragedii byla některými označována za svatou. Pastor Hudson si všiml několika příležitostí v jejích komentářích, které naznačovaly, že je hrdá na své trápení.

 

Mildred byla hrdá na to , že se mohla starat o Alovu závislost. Její smysl pro starostlivost pramenil ze skutečnosti, že byla jeho ošetřovatelkou. Když se Al obrátil a přestal se opíjet, zdálo se jí, že její život ztratil smysl. Jeho závislost jí dávala pocit, že o něho pečuje, a to potřebovala. Její život byl zaměřen na Alův boj Kristem a to jí přinášelo uspokojení. Mildred se stala spoluzávislou. Krátce po rozvodu se seznámila s jiným alkoholikem a později se za něho vdala. V její žádosti po uspokojení pokračovala ve spoluzávislém chování se svým novým manželem.

 

Spoluzávislost je populární slovo používané k popisu lidského chování, kdy se jedinec stane závislý na jiné osobě. Ačkoliv může být toto slovo zavádějící, nevím o žádném výstižnějším termínu. Tento termín se objevil koncem sedmdesátých let; nicméně spoluzávislost existovala dávno předtím. Melody Beattie definuje spoluzávislou osobu jako „někoho, kdo se nechá zasáhnout chováním jiné osoby, a kdo je posedlý řízením tohoto chování.“

 

Spoluzávislost se týká těch, kdo si přivlastní problém druhého, nabudou pocitu, že musí o druhého pečovat, nebo dovolí, aby je chování závislé osoby ovládalo. Pánem tohoto jedince se stane kamarád nebo příbuzný, místo Boha. Pavel píše ve svém listu Římanům: “…vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli“ (Ř 1,25).

 

Spoluzávislost a křesťanská vyváženost

K tématu spoluzávislosti by se mělo přistupovat s vyvážeností. Ve shodě s tím, co říká Pavel, tělo Kristovo by mělo být vzájemně závislé (viz Ř 12,7-16 a 1K 12,12-27). Nicméně, spoluzávislost  je nezdravá, neboť osoba je ovládána problémem milovaného, nebo se stane jeho pánem (hraje si na Boha).

 

Je možno žít nevyvážený život a považovat si spoluzávislosti. Na jednu stranu, člověk může být totálně závislý na příteli nebo milovat někoho z pocitu starostlivosti. Na druhou stranu, jedinec se může stát soběstředným ve svém stylu života, aniž by si vážil přítele či milovaného.

 

Spoluzávislí potřebují být povzbuzeni k tomu, aby měli ve středu svého života Krista, místo aby byli závislí na příteli či milovaném. Pisatel listu Židům říká: „Zaměřme své oči na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu“ (Žd 12,2 – volně).Spoluzávislí by měli být povzbuzeni k tomu, aby obrátili svou závislost raději k Bohu, než k závislému příteli či milovanému.

Spoluzávislost je populární slovo, užívané k popisu lidského chování, kdy se jedinec stane závislým na jiné osobě. Melody Beattie definuje spoluzávislou osobu jako „někoho, kdo se nechá zasáhnout chováním jiné osoby, a kdo je posedlý řízením tohoto chování.“

 

Spoluzávislí na sebe přebírají problémy jiné osoby, z důvodu starostlivosti nabývají pocitu, že musí ovládat chování závislé osoby, a končí to tak, že se stanou ovládáni osobou, které se snažili pomoci. Zaměří svůj život na člověka, kterému se snaží pomoci a výsledkem je, že vymění Boží pravdu za lež, uctívají stvořeného člověka a slouží mu, místo aby tak činili Stvořiteli Bohu (viz Ř 1,25). Spoluzávislost je hříšná, protože člověka začnou ovládat problémy druhého, nebo se stane pánem milovaného (hraje si na Boha).

 

Jak se osoba stane modlou v našem životě a spotřebovává naši energii, náš vztah s touto osobou se mění. Ve shodě s Kathy Capell –Sowder, existují určité charakteristiky, které se objevují ve spoluzávislých vztazích. Osoba, která je v milostném vztahu se závislou osobou , vykazuje určité příznaky (symptomy): vzrůstající tolerance nepřijatelného chování; odmítání vážnosti osobního zasažení a poškození; dělání kompromisů v jeho/jejím hodnotovém systému, aby se zvládla bolest; úpadek v hlavních oblastech života, jako je duševní a fyzické zdraví, práce a rodina; má pocit, že je obětí vlákána do pasti; plánuje, jak se dostat ze vztahu a objevuje závislosti v jiných oblastech.

 

Vesměs si lidé neuvědomí, že se stávají spoluzávislými. Pokoušejí se jednat správně ale příliš často se cítí provinile, protože jejich úsilí není dostatečné k tomu, aby osobu, kterou milují, změnilo. Speciálně děti jsou náchylné k tomuto zkreslenému, sebeobviňujícímu myšlení.

 

Spoluzávislí lidé se velmi často cítí provinile, protože věří, že udělali něco, co způsobilo, že se jejich milovaný přestal ovládat. Vidí, že jejich úsilí osobu nevyléčí a myslí si, že pokud přitvrdí, mohou osobu s problémem ovládat. Nevědomost, kterou se můžeme „připoutat“ k jinému člověku, vede k bolestivému cyklu nezdarů a ztrátě sebehodnoty. Chování druhých je něčím, co přesahuje naše síly a kontrolu. 

 

Spoluzávislí žijí ve světě plném bolesti. Žijí ve světě ostudy a strachu. Ten, kterého milují, je nemůže podepřít, tak ztratí důvěru, uzavřou se se svými pocity do sebe. Protože zakrývají problém, nemohou s nikým hovořit. Zakoušejí emocionální stres, který může vyústit ve zdravotní problémy. Aby se vypořádali s touto bolestí, dělají občas špatná rozhodnutí, která mohou vést k jejich vlastním závislostem nebo k jinak špatnému chování, jako například mimomanželské aférky. Mohou ztratit víru v Boha.

 

Křesťané mohou být výjimečně náchylní ke spoluzávislosti. Někdy , když se snažíme milovat ostatní jak nám Kristus přikázal, sklouzneme k chování, které vede do spoluzávislého vztahu. Jak říká Bill Perkins: „Jsem přesvědčen, že církev vytváří spoluzávislé vztahy. Často nechtěně vychováváme lidi tak, aby se z nich stali spoluzávislí.“

 

K tématu spoluzávislosti by se mělo přistupovat s vyvážeností. Ve shodě s tím, co říká Pavel, tělo Kristovo by mělo být vzájemně závislé (viz Ř 12,7-16 a 1K 12,12-27). Potřebujeme zabránit extrémům sobecké nezávislosti a spoluzávislosti.

 

JAK POMOCI SPOLUZÁVISLÉ OSOBĚ

 

Spoluzávislí potřebují povzbudit, aby prozkoumali své vlastní životy. To je důvodem, proč jsou tak důležité skupiny Sdílejících se osob v systému Turning Point. Z důvodu oklamání sebe sama spoluzávislí běžně nevidí vlastní závislost na jiné osobě. Je třeba přátel zvenku, aby je na tuto realitu upozornili. Tyto přátele mohou najít ve skupině.

 

JAK MOHOU POMOCI PŘÁTELÉ SPOLUZÁVISLÝCH …

 

Ø      Vzít je do skupiny Sdílejících se osob

Ø      Povzbudit je, aby se zaměřili na Krista, místo na milovaného

Ø      Vytvořit upřímný vztah s respektem a hranicemi

Ø      Vyvést je z klamu

Ø      Povzbudit spoluzávislé, aby převzali zodpovědnost za své vlastní činy

Ø      Pomoci jim uvědomit si, že

-          nezpůsobili problém milovaného

-          nemohou řídit jeho chování

-          nemohou ho vyléčit

 

Zaprvé, potřebují porozumět tomu, že nezpůsobili problém milovaného. Spoluzávislým by se mělo pomoci pochopit, že jejich milovaný je zodpovědný za volby, které ho přivedly k závislosti a nezáleží na tom, za jakých to bylo okolností.

 

Zadruhé, potřebují porozumět tomu, že nemohou řídit závislost milovaného. Pokusy řídit je skrze manipulaci, nadvládu a vinu, vedou pouze k větší ztrátě energie. Spoluzávislým je třeba pomoci porozumět tomu, že nemohou napravit milovaného – to může udělat jedině Bůh. Přijmout tento fakt bezmocnosti je prvním krokem k uzdravení spoluzávislého.

Zatřetí, potřebují porozumět tomu, že milovaného nemohou uzdravit. Pomocníci by měli povzbudit spoluzávislé k tomu, aby odevzdali svoji úzkost Pánu (viz 1.list Petrův 5,7).

 

Člověk se stává spoluzávislým postupně a překonat spoluzávislé myšlení a chování také chvíli trvá. Musíme být trpěliví, neustále povzbuzovat naše spoluzávislé přátele, aby budovali své životy a identity okolo živého vztahu s Kristem. Jak napodobujeme Boží bezpodmínečnou lásku a očekáváme, že lidé budou zodpovědní za své vlastní skutky, lidé se naučí budovat zdravý vztah s Bohem, sobě i ostatním.

 

 

Převzato z Living Free Coordinator´s Life, Jimmy Ray Lee a Dan Strickland, Turning Point, Chattanooga, TN, 1999

 

 

 

 
 

Portrét