Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spoluzávislost - specifický krizový stav

19. 5. 2009

Anotace

Diplomová práce „Spoluzávislost jako specifický krizový stav“ se zabývá prožíváním a chováním lidí, jejichž blízká osoba, ke které mají citovou vazbu je závislá na návykových látkách, nebo chování (typický je např. gambling). Mým cílem je najít případné společné znaky tohoto stavu, který blízcí závislého prožívají, popsat jeho dynamiku a vývoj. V teoretické části popisuji modely závislosti, ze zahraniční literatury jsem převzal některé poznatky o spoluzávislosti a popsal jsem některé teorie, kterými lze chování a prožívání lidí, jejichž blízká osoba má problém se závislostí na návykových látkách, nebo chování, interpretovat. Ve výzkumné části práce jsem získal data v podobě volných, polostrukturovaných rozhovorů, probíhajících na svépomocné skupině pro osoby ohrožené spoluzávislostí, které jsem zpracoval za pomocí zakotvené teorie. Výsledkem je model spoluzávislosti, který zahrnuje typické znaky a pomáhá nám porozumět chování a prožívání lidí, jejichž blízký je závislý. Celou práci si můžete přečíst po kliknutí zde: Spoluzávislost - specifický krizový stav nebo přečíst části závěrů níže...

Závěr 

Cílem mé práce bylo rozšířit teoretickou základnu informací a poznatků o spoluzávislosti. Definovat problém spoluzávislosti, popsat jeho dynamiku a naznačit způsoby možné intervence. V českém prostředí není povědomí o tomto jevu zatím na takové úrovni, aby se lidem, zasaženým závislostí někoho blízkého a jevícím znaky spoluzávislosti dostalo potřebné odborné péče. Celý systém pomoci je nastaven na pomoc samotnému člověku, který má problém se závislostí na návykových látkách, zvláště nelegálních. Pro patologické hráče a alkoholiky je síť a škála zařízení daleko omezenější. Blízkým závislých osob se věnuje jen velmi málo pracovišť programově.

Z mé práce vyplývá, že spoluzávislost je skutečně specifický krizový stav, jehož průběh je srovnatelný s emocionálními stavy člověka, jenž se vyrovnává s nevyléčitelnou, nebo vážnou chorobou někoho blízkého. Emocionální fáze, doprovázené specifickým chováním mají charakteristické znaky, které jsem popsal ve zprávě, zvláště v oddílu selektivní kódování. Spoluzávislost jako specifický krizový stav má tedy u mých respondentů podobné projevy, jaké jsou popsány v zahraniční literatuře a jak je popsali Pešek, Vondrášková (2007). Problematická se mi jeví zvláště skutečnost, že v reálném životě konstrukt spoluzávislosti jako určitý model neobstojí. Fáze, popsané v literatuře se ve skutečnosti překrývají a nelze je přesně oddělit a říci teď prožíváte tohle a tohle.. Navíc zde funguje regrese, kdy žena, která už úspěšně prošla všechny fáze a je ve fázi smíření najednou jeví znovu známky deprese, úzkosti a nepřiměřených obav, protože se znovu setkala se závislým synem a neunesla to citově. Otázkou zůstává, zda spoluzávislost je vlastní všem lidem, kteří mají hluboký citový vztah k osobě s problémem závislosti na návykových látkách, nebo chování. Na to tato práce nemá odpověď, ani to nebylo cílem studie. Problematické také je, že vzorek respondentů tvoří šest žen a pouze jeden muž. Otázkou zůstává, zdali stejné symptomy postihují jak ženy, tak muže.

Studie splnila výzkumný cíl, totiž popsat a definovat spoluzávislost, její vznik, vývoj a dynamiku. Pokud jako poradce u jakéhokoliv člověka zaznamenám tyto symptomy, jsem schopen najít způsob jak mu pomoci, nebo jej alespoň jeho temným údolím doprovázet. Lidé s popsanými problémy potřebují pomoc a péči. Tato pomoc by se měla odvíjet od aktuálního stavu, ve kterém se nacházejí. Některé možnosti jak pomoci jsou obsaženy v literatuře, jsem však přesvědčen, že prostá lidská účast, empatie, porozumění, schopnost nesoudit a být na blízku je základ pro každou pomoc. To ostatní, méně důležité je součástí odborného výcviku.

RESUMÉ 

Tato práce se zabývá specifickým krizovým stavem, zvaným spoluzávislost (codependence). Cílem mé práce je rozšířit teoretickou základnu informací a poznatků o spoluzávislosti. Definovat problém spoluzávislosti, popsat jeho dynamiku. Jedním z výkladů a definic termínu spoluzávislost je prostý sémantický rozklad termínu – být závislý spolu s..někým. Pokud přijmeme tuto definici, je nutné upřesnit další termíny, především tedy definovat závislost. Dále je potřebné najít modely, konstrukty, kterými lze stavy a procesy, charakteristické pro spoluzávislost, vykládat. Těmto konstruktům se věnuje teoretická část práce. V praktické části jsem se snažil kvalitativní technikou zakotvené teorie vyložit informace, sestávající z rozhovorů získaných na skupinovém setkání sedmi spoluzávislých lidí. Tyto rozhovory jsem analyzoval metodou zakotvené teorie a získal jsem obraz spoluzávislosti, sestávající z charakteristického chování a emočních stavů, které prožívaji jednotliví respondenti. Tento model odpovídá modelu, který popsala Elizabeth Kübler-Ross ve své knize „O smrti a umírání“. Jedná se o fáze :

Odmítání – Popření

Hněv

Smlouvání

Deprese

Smíření

Práce tedy vesměs potvrdila předpoklad, který vychází ze studia zahraniční literatury, a to že spoluzávislost se objevuje u osob, které mají blízkou citovou vazbu k někomu závislému. Tito lidé si procházejí specifickými fázemi, které jsou zde popsány. Spoluzávislost je vskutku vážný krizový stav, který zasahuje člověka jak po psychické, tak po sociální stránce. Lidé spoluzávislostí zasažení potřebují pomoc.

 

část 5.1.1 Emoce 

Tato část je zaměřena na emoční projevy respondentů, jejich výpovědi o vlastním prožívání závislosti blízkého člena rodiny. Zvláště je cenná introspekce, která zasahuje delší časové období a vývoj emocí v čase, jako např.: 

K1: Teďka zrovna naštěstí prožívám, to období krátký, doufám, že nebude krátký, kdy je jakžtakž klid. Dokonce jsem jako v neděli byla za máti, protože byl Den matek, ne, jako že my nemáme dobrej vztah, tak i ona byla úplně jakási klidná….. já nevím, prostě, byla teď nějaká změna i u ní k lepšímu, tak je v tom jakýsi takovej větší pocit klidu. Jakýsi klid. Ne úplnej, je to takovej klid pořád su jako ostražitá, ale je pravda, že už dávno jsem si říkala, že bych mohla si taky jednou začít…že je na čase si začít žít svůj život a ne se pořád jaksi plně vydat všanc svým dětem.. 

Klientka zde vypovídá o vývoji jejích emocí od prožívání hluboké krize a deprese po poměrný klid, kdy je schopna myslet na jiné věci, nejen na své závislé dítě a dovede si představit svůj život bez neustálého strachu a obav o syna. Výpověď o opětném navazování sociálních kontaktů, které dříve byly téměř žádné je zvláště cenná a ukazuje na vnitřní posun. 

K3 - myslím si, že vůbec ne. Řekla bych, že jsem taková vnitřně silnější po těchto sezeních, když to řeknu obecně. Protože jeden nebo druhý zmáčkli to tlačítko a už jsem začala brečet nebo jsem začala ječet, ale teďka, si myslím, že to docela úspěšně ustávám. 

Opět výpověď o vývoji emocí, i tato žena tvrdí, že prožívá větší klid a nenechá se tolik ovlivnit okolím a situací. Termínem  „tlačítko“ jsme označovali situaci, kdy závislý manipuluje se svým okolím prostřednictvím výčitek a obviňování („Tys mě nikdy neměla ráda, bráchu s měla rači“… a pod). Na tuto ženu to má konkrétní vliv, kterého závislý využívá. Vyvolá v ní pocity viny a tím získá výhodu a dosáhne u matky svého cíle (peníze, ubytování apod..) Ale to patří do jiné kategorie – konkrétně chování, podkategorie manipulační techniky, o které budu psát dále. 

K6 - mně to dalo pocit takové úlevy a svobody. Během té krátké doby jsem tak nějak... Bohužel, to jsem vám říkala, že jsem zjistila, že některé ty problémy jsou dcery, takže to bylo opravdu z toho pití, to jsem tak jako vyrozuměla, že tak nějak jsem se vzdalovala…   

Výpověď o postupné změně pocitů, která nastala v průběhu návštěv svépomocné skupiny. 

K8 – Když on teda .. teď už tolik nebrečím, ale ze začátku jsem se neudržela, je to pro mě těžký, vidět svoje dítě takhle… Měla jsem pocit, že je konec… úplnej, jako že už se nic nestane dobrýho… Teď už je to lepší, ale pořád se bojím, co se stane… 

Opět podobná výpověď, v prožívání nastal zřetelný posun od hlubokého smutku a beznaděje, který se často projevoval pláčem k celkovému zklidnění. Smutek je spíše už vnitřní stav. Žena pořád prožívá silnou úzkost a obavy z budoucnosti. 

K4 – Ta úzkost je tam pořád, já nevím, já si snad nikdy neodpočnu. Byli sme na chalupě a já sem pořád myslela na toho kluka… kde je, co dělá…jesli nezapálí barák.. 

Tato žena mluví opět o úzkosti, kterou takto přímo pojmenovává. Nové je pojmenování stavu, který prožívají i ostatní, to je neustálý strach a pocit vnitřního napětí i při rekreačních činnostech, které by měly přinášet klid a odpočinek. Zdůrazněná je neschopnost se uvolnit, neustálé myšlenky na závislého. Opět obavy o budoucnost. 

K5: napětí tam je, deprese sem tam, i když, jak jsem se minule zmiňovala, tak ta deprese nebyla minule nějak opodstatněná žádným nějakým mimořádným děním. Bliž se léto a atak. Bojím se, že budu zažívat to co před rokem. 

Opět zde významné místo zaujímá úzkost, deprese není trvale přítomna. Silné obavy o budoucnost. Trvalý strach a napětí bez nějakého konkrétního důvodu. 

K3-protože s každým byly přece jen teď nějaké problémy a to hlavně, že jste mi řekl, teda, ten pocit viny. Není to úplně, že bych ještě neměla někdy pocit viny, že si za všechno můžu já… to jsem ještě nevykládala taková ta story o mým bratru, těžkým alkoholikovi, který mě taky, prostě, dost vyčerpával. A že, prostě, že není pravda, že bych za chyby druhých nebo třeba za různý situace, mohla. Což jsem si do té doby, tak nějak myslela, protože mě to takhle rodina všechno házela…….. ten pocit viny, právě ve mně už matka jako zasadila. Jo. Protože ona od mládí, mně říkala, že já su vinna za to, že bratr má srdeční vadu, jo. 

Tato žena uvádí pocity viny jako hlavní problém. Manipulace a obviňování probíhalo už od mládí v primární rodině a funguje jako „tlačítko“ dodnes. Mluví o vyčerpání, pocitu méněcennosti, vině. . Tato žena uvádí sama některé znaky primární kodependence, jak jsem je popsal výše:

Neadekvátní, selhávající – ve spojení s nízkým sebevědomím,  a s pocity studu se člověk cítí nehotový, neadekvátní, ne dost dobrý, zkažený a v jádru špatný. 

Analýza textu – Kategorie Emoce

Výpovědi respondentů/respondentek se vesměs shodují, co do typu emocí, jejich dynamiky, vývoje a trvání.

K1, K3 a K8 shodně vypovídají o vývoji emocí jako o procesu, kdy se emoce proměňovaly od totální beznaděje ke stavu, kdy jsou schopni „normálně žít“.

K4 a K5 shodně mluví o úzkosti a depresi, která v nižší intenzitě trvale provází jejich život.

Pojmy, které se zde vyskytují, jsou: úzkost, strach, smutek, beznaděj, obavy o budoucnost, pocity viny.

Pocity mají zřetelný vývoj, ženy mluví o počátečním stadiu, kdy jejich pocity jevily známky popření, přes fázi smlouvání, která je spíše charakterizována typickým chováním po fázi deprese  – tunelovité vidění, beznaděj a neschopnost vidět budoucnost. Postupně přešly z fáze popření přes smlouvání do fáze deprese (Lee 1993) a nakonec do fáze smíření. Nutno podotknout, že nelze identifikovat všechny fáze u všech respondentů stejně. Mají tendenci popisovat momentální pocity jako nejdůležitější a nejsilnější a minulost je tím silně zkreslená. Přesto se i ve fázi smíření neustále objevuje strach, úzkost a obavy z budoucnosti, které zabraňují těmto lidem žít plnohodnotný život.