Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sebezkušenostní test závislosti

22. 6. 2007

Z Maslowovy škály lidských potřeb je patrná určitá[1] závislost člověka. od základních biologických potřeb, jako je potřeba jídla, tepla, bezpečí atp., přes psychologické potřeby sounáležitosti, lásky, významu, důvěry až k potřebám sebeaktualizace, která vede člověka k „otištění sebe“ v tomto světě, stejně jako k touze po poznání účelnosti věcí a potřebě sám být součástí této účelnosti. Tyto potřeby člověka jsou přímo závislé na vnějších či vnitřních faktorech. Při bližším zkoumání potřeb člověka zjistíme, že v podstatě jakýkoli předmět uspokojení se může stát předmětem závislosti. Jsou dobře popsány nezdravé závislosti spojené se stravou (anorexie, bulimie), psychická vázanost na prostředí, na osobu (codependence), závislosti spojené s hrou (patologické hráčství), závislosti spojené se změnou vnímání reality (závislost na psychotropních látkách).  

Celkově se tedy dá závislost definovat jako zahrnující takové strategie člověka, které vedou ke změně vnímání reality směrem ke zkreslení - sebeklamu, jehož cílem je lepší adaptace na vnější nebo vnitřní podněty či prostředí. Syndrom závislosti je kombinací biologických – psychosociálních - spirituálních problémů. Tyto problémy, ať již vnitřní nebo vnější, vyrůstají z rizik, která v sobě nesou různé životní situace, jimž člověk v průběhu života čelí. Každý z nás se potýká se stresujícími situacemi, ve kterých na nás leží zátěž. Z dlouhodobého hlediska, pokud není nikde kompenzována, může vést ke úniku do aktivit, které jsou pro člověka i jeho prostředí destruktivní. Mění jeho sebeobraz, vztahy, hodnoty, atd. Když Ježíš vedl své učedníky k tomu, aby nesli břemena jedni druhých, poukazoval na potřebu člověka sdílet zátěž s někým druhým. Tato zátěž nemusí vycházet pouze ze stresujících situací, ve kterých musíme čelit novým a neočekávaným potřebám adaptace, ale také z traumatizujících zkušeností, které k tomuto světu neodmyslitelně patří. Zjednodušeně řečeno, toužíme po pomoci, hledáme místo, kde bychom mohli odpočinout. Bohužel, často se tím místem nestává vztah s druhým a především s Bohem, ale úniková strategie. Místo toho abychom s druhým sdíleli svou zátěž, hledáme prostředky úniku, sebeklamu. Nakonec zjistíme, že se přejídáme, nebo naopak vůbec nejíme, hledáme sílu v drogách, zapomenutí v alkoholu, kupujeme si druhé penězi, zažíváme vzrušení v sexuálních aktivitách, které jsou mimo manželský vztah, (…).

 Každý z nás má potenciál být závislý. Pravděpodobně každý také ve svém životě zažil chvíle, kdy potřeboval nějak uniknout z reality, kterou prožíval. Bohužel to nejde, tedy alespoň ne tak, aby ji bylo možno vymazat. Jde ji pouze překonat. Ježíšova slova volají: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“. Většina situací se dá zvládnout skrze pomoc druhých. I v těch pro nás těžko pochopitelných se ukazuje, že je tady řešení, že je někdo, kdo má moc a záleží mu na nás.  

 Možná je to tak, že ty sám dnes řešíš nějakou situaci tím, že utíkáš, hledáš řešení v zapomenutí nebo změně vnímání reality. Tvé jednání ti přináší další problémy, ale nejsi si jistý, že to, co děláš by se dalo nazvat závislostí nebo problémem, který má kontrolu nad tvým životem. Těchto pár otázek ti může pomoci odpovědět na otázku jestli potřebuješ sám pomoc. Zeptej se tedy:

 

1. To co dělám, dělám tajně?

 

2.  Můžu projít testem otevřenosti nebo něco před rodinou či přáteli skrývám?

 

3. To jak jednám, vzdaluje mně to od rozhodnutí pro Krista?

 

4. Vyjadřuje mé jednání křesťanskou lásku?

 

5. Snažím se skrze toto jednání utéct před svými pocity?

 

6. Má toto jednání nějaký negativní důsledek na mně nebo na druhé?

7.  Opakuje se mé jednání v pravidelných cyklech?

8.  Plánuji si toto jednání?

9.  Mám připraveny argumenty pro zlehčení tohoto jednání?

 

Tyto otázky ti mohou pomoci definovat to, v jaké fázi problému se právě nacházíš. Jednoduše řečeno, jde o míru popírání a utajování svých problémů, jednání před blízkými. Cesta ven je spojená s odtajněním a hledáním toho, kdo ti tvá břemena pomůže nést…

 

-pk-



[1] Jednou ze základních spirituálních kvalit člověka je schopnost vymanit se ze svého prostředí. Frankl však vedle toho konstatuje, že tato schopnost má také své meze v pochopení své existence, svého utrpení. Tak jako pokusné zvíře není schopné pochopit utrpení spojené s výzkumnými pokusy, protože není člověkem, tak ani člověk není schopen plně pochopit existencionalitu svého já s přesahem k jiné rovině prostředí – transcendentnu. Proto jsou zde také slova apoštola Pavla: může snad říct hlína hrnčíři, jak jsi mne stvořil?“ Ř 9:20-21 parafrázováno

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Danieli

Petr27. 8. 2007 10:01

Nevim o kterou nebo kterého Daniele se jedná :-), ale test není psán ve smyslu obecných otázek, ale je to test života, kdy se jednak ptáš na výše zmíněné otázky sebe sama, a jednak vzhledem k otázce č.2 pak i testem se svými blízkými...

Test

Danieli6. 8. 2007 13:46

Prosím o zaslání testu Děkuji !!