Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fenomén závislosti

22. 1. 2008

       Myslím si, že základní problém, ze kterého pramení nakonec i užití drogy, leží v rodině. Osobnost člověka pro svůj vývoj potřebuje prostředí, kde se může zdravě vyvíjet, a to celkově. V prostředí, kde chybí kvality bezpečí, podpory, lásky, hranic a dostatečných podnětů, dochází k zploštění osobnosti převážně v jejích spirituálních a psychosociálních kvalitách. Člověk, který je vystaven dlouhodobě traumatům jako násilí, sexuální zneužití, ztráta, jak bylo zjištěno v praktické části práce, se s nimi musí vyrovnat. Tato traumata jsou těžce zvládnutelná pro dospělé jedince, natož pro děti, kterými experimentátoři svým věkem jsou.

Jak již bylo v teoretické části zmíněno, užívání  NL přímo souvisí s naučenými vzorci chování a přenášením závislosti v rodině. Tomu odpovídá vysoké procento otců alkoholiků v rodinách respondentů. Tento fakt naznačuje, že ačkoli respondenti žili v úplné rodině, otec svou roli plnil jen částečně a tyto osoby také prožívaly trauma ve formě častého fyzického násilí, nejistoty spojené s nepředvídatelností otcova chování a samotou.

       V kontextu prvního užití návykové látky a prostředí, ze kterého respondenti pocházeli, by se dalo předpokládat, že toto užití bude reakcí na traumatizující prostředí. Lze to nepřímo vidět z přímých atribucí respondentů vzhledem k důvodům užití nebo užívání NL. Pocit strachu může, ve spojení s informacemi o prostředí, ukazovat na vystavení traumatizujícím situacím, které navíc respondenti očekávali. Jeden z klientů toto  slovně popsal jako strach z opakování sexuálního zneužití. Hledání dobrodružství může ukazovat na touhu vymanit se z  tohoto prostředí  a  zažívat něco neobvyklého. Ve   spojení  s  pocitem  ztráty smyslu tedy může jít o potřebu objevování či hledání tohoto smyslu v přesahujících zkušenostech. Domnívám se, že toto může nepřímo ukazovat na vysoké procento zvědavosti v atribucích užití NL a také na spirituální hledání integrity a spojení s druhou osobou.

S traumaty je obecně problematické se vyrovnat a pro jejich překonání je často nutná podpora z vnějšku. Tyto děti a adolescenti však traumata prožívali od svých nejbližších. Jen těžko mohli porozumět důvodům pro násilí, sexuální zneužití, případně rozvod a další. Nejjednodušším vysvětlením mohl být vlastní pocit viny a s ním spojené submisivní chování nebo naopak zlost na toho, kdo byl příčinou traumatu,  a s ní spojená agrese projevovaná rebelií. V každém případě je častým důsledkem mentální a psychické rozpojení se s prostředím výchovy a naopak hledání či zakotvení a podpory v novém prostředí často stejně postižených jedinců, kde se dále potvrzují v negaci, odporu a nasměrování na zábavu. Toto bylo potvrzeno především ve vyhodnocení hodnotových preferencí experimentátorů, jejichž hodnoty byly převážně zážitkové, spojené s partou. Zajímavým faktem je význam sexu v této věkové kategorii. Spirituální hodnoty nebyly zastoupeny téměř vůbec. Větší hodnotu měla pro tuto věkovou skupinu pouze svoboda, ale domnívám se, že je chápána jako úniková strategie z traumatizujícího prostředí a ne jako spirituální hodnota spojená se zodpovědností, což je možné deklarovat také nízkým skóre pro svobodu u respondentů po léčbě. Je otázkou, jak respondenti tuto hodnotu subjektivně chápali.

V průběhu rozvoje závislosti respondenti také stále více bydlí mimo domov a  sdílejí hodnoty a způsob života spojený s drogovým prostředím. Důsledkem braní drog se také potvrdil další propad v hodnotovém žebříčku závislých. Návyková látka postupem užívání získává výsadní postavení a závislí se vzdalují od rodiny i od přátelských vztahů, které v této fázi ztrácejí smysl a jsou často pouze účelové vzhledem k získání drogy. Spirituální hodnoty se do seznamu deseti hodnot nedostaly po celkovém skóre vůbec. Někteří respondenti je sice uvádějí, ale jejich bodové hodnocení má oproti jiným hodnotám marginální význam. Nejvyšší hodnocení z těchto hodnot získal smysl. Hledání smyslu tedy může být jednou ze sil, které jsou pro užívání drogy signifikantní. Výkladem může být na jedné straně, že droga slouží k odstranění psychické bolesti spojené se ztrátou smyslu, a to nejen života, ale především toho, co závislého „postihlo“, na druhé straně pak skutečné hledání smyslu skrze drogu.

       Na propad nebo spíše na nerozvinutí duchovních hodnot také ukazují další informace o závislých. Důstojnost a vnímání vlastní hodnoty je nabouráno stylem života, kde krádeže, lži a také například prodej drog druhým, přestože závislý často sám prožívá touhu s tímto životem skoncovat, získává na síle. Osoby, které ukončily svou závislost, často hodnotí toto období: „dělal jsem to, co jsem si dříve myslel, že nikdy dělat nebudu“; je časté, že si tyto osoby opatřovaly například stravu či ošacení z odpadků. Celkově je tedy zřejmé, že vnímání vlastní hodnoty a morální rozhodování, respektive svědomí bylo silně ovlivněno životním stylem závislého, tedy drogou. Oproti období před užitím NL  chybí v hodnotovém žebříčku přátelství, rodina a svoboda. Je velmi pravděpodobné a z kasuistik klientů léčby se to potvrzuje, že právě tyto hodnoty v době před nástupem do léčby ztrácí význam. Rodinné i podpůrné vztahy jsou narušeny a míra prožívané svobody souvisí především s prostředím, kde se respondenti pohybovali. Zatímco v době experimentu žila většina klientů se svými rodiči nebo vychovateli, v průběhu rostoucí závislosti více ztrácejí zázemí a žijí u kamarádů, ve squatu nebo na ulici. Důvodem je pravděpodobně stále větší finanční potřeba k opatření si prostředků na drogu a jídlo, která vyčerpá veškeré finanční zdroje respondentů. S rostoucí závislostí se také proměňuje způsob získávání finančních zdrojů. Zpočátku respondenti získávají zdroje legální cestou, ale později kradou rodičům, kamarádům, komukoli, což má vliv na místo kde žijí (ulice), ale také na tresty spojené s kriminalitou.

       Nejvyšší hodnoty byly v pořadí droga, peníze, sex, pohodlí, zábava. Zajímavým faktem je duševní pohoda, která následuje pravděpodobně hlavně s ohledem na to, že droga ve svých účincích právě tuto navozuje.

       V tomto období jsou také zřejmé změny postojů ke zdraví, což je možno doložit vysokým poměrem chronických onemocnění, pravděpodobně v důsledku nitrožilního užívání a životního stylu. Většina respondentů také ztrácí zájem o vzdělání a práci.

Jestliže samotné užívání NL mělo důsledky ve všech oblastech života respondentů a z analýzy hodnot bylo vidět, že spirituální část těchto hodnot byla od doby experimentu až po plně rozvinutý syndrom závislosti marginalizována, pak bylo také možno vidět zásadní posun směrem k spiritualitě v době, kdy docházelo k rozhodnutí pro zásadní změnu směrem k abstinenci, a po samotném léčebném procesu.          V kariéře závislého se nacházejí momenty, kdy se závislý pokouší svou závislost opustit. Pro toto opuštění má mnoho různých důvodů. Jelikož průměrně se o to závislý během své kariéry pokouší nesčetněkrát, u klientů komunit Teen Challenge průměrně 5krát, hledal jsem ve své práci taková motivační východiska, která mají nejvyšší validitu a předpoklad pro udržení si nejen abstinence, ale vedou také k změně kvality osobního nažívání osob po léčebném programu. Jak jsem předpokládal, potvrdilo se, alespoň u klientů komunit Teen Challenge, že nejvyšší hodnotu pro změnu měla spirituální motivace. V podání respondentů je to především víra v Boha, následována „vnitřním puzením a opačně, v případech selhání byly hlavními důvody pocit prázdnoty po vysazení drog,  neřešené problémy, žádní skuteční přátelé, nedostatek vůle a důvodů přestat, bezsmyslnost života bez drog. Spirituální a psychosociální motivace hrají tedy zásadní roli. V spirituální motivaci nacházejí především novou naději a ukotvení v přesahující zkušenosti, která vzhledem ke vztahovosti této zkušenosti také pomáhá v řešení problémů v minulém traumatizujícím prostředí. Například jeden z respondentů to vyjadřuje takto: „změnila mě vlastní zkušenost s Bohem a poté vztahy s lidmi, hodně mi pomohly rámce a pravidla“.  Jelikož většina respondentů udává, že v době před počátkem užívání neměla vztah k víře nebo Bohu, pak tento vztah musel být získán v průběhu užívání NL a pravděpodobně v důsledku setkání s duchovní realitou a s vnitřním hledáním naděje pro změnu. Na motivaci a samotnou změnu měly také svůj podíl další složky, a to především přátelé, rodina, strach o život, pravděpodobně z důvodů vysokých dávek drogy.

Hodnocení důsledků léčebného programu také ukazuje vysokou míru schopnosti odpustit, kladného postoje k sobě, nažívané smysluplnosti a spokojenosti, což odpovídá studiu „faith-base“ komunit Maddoxe (1981). Z těchto faktů je možné usuzovat na silný vliv léčebného programu na změnu směrem ke spiritualitě, také na zásadní vliv spirituality na změnu a udržení si dlouhodobé abstinence, kde respondenti vykazují zásadně odmítavé stanoviska k tvrdým i měkkým drogám, vůči alkoholu jsou stanoviska v zásadě podobná. Další sebevzdělání ve formě studia lze interpretovat, jednak jako potřebu po dokončení vlastního vývoje, zlepšení sebehodnocení nebo také jako potřebu lepšího uplatnění na trhu práce.        

Je zde zřejmé, z výsledků hodnotového žebříčku klientů po léčbě,  že se srovnala proporcionalita hodnot (bio-psychosociálně-spirituálních) a pravděpodobně také celková integrita osobnosti. Jejímž důsledkem je celkově nová bio-psychosociálně-spirituální zralost, vyjádřená změnou kvalit ve vztazích, vlastním zdraví, v hodnotách, sebenažívání, prostředí, ve kterém respondenti po léčbě žijí, vnímání smysluplnosti, atp. 

Vzhledem k prožívaným traumatům, ať již spojeným s dětstvím nebo s obdobím v drogové kariéře, se dalo předpokládat, že na změnu bude mít zásadní vliv prostředí programu, což se potvrdilo. Toto prostředí dává možnost přeformátovat minulé reakce na trauma. Klienti programů mohou zažívat jiné reakce na sebe sama než v minulosti, a tak postupně obnovovat důvěru v druhého i v samotný „svět“. Toto prostředí, kde je možno sdílet sebe bez strachu, zřejmě pomáhá v odkrývání sebe i v oblastech, které jsou pro respondenty těžké. Tomu může odpovídat také vysoké skóre schopnosti odpouštět i přesto, že většina zažila traumatizující zkušenosti. 

Další zásadní kvalitou v programu, která měla vliv na změnu, byla kontemplace, v případě komunit Teen Challenge zastoupená modlitbou a osobním ztišením. Zde lze předpokládat, že modlitba jako prvek kontemplace, vnitřní hledání smyslu, přesahujícího vztahu, síly, zpětné vazby k vlastnímu životu je právě základním prvkem, kolem kterého dochází u respondentů k integraci nových postojů a hodnot. Vedle toho, pracovní terapie se zdá pro respondenty velmi nepodstatná pro změnu, a to pravděpodobně především proto, že sama práce na změnu nemá tak zásadní vliv, ale je spíše důsledkem změny postojů, které jsou zase důsledkem rozhodnutí na základě vnitřních motivačních procesů. Respondenti jako vliv předkládají svěřené zodpovědnosti v programu, které je nutily k integraci zodpovědných postojů vůči komunitě, a zprostředkovávaly jim zpětnou vazbu.

Velký význam pro změnu měla pro závislé v léčebných programech osobnost poradce. Zde se domnívám, že dochází k podobnému efektu jako v případě prostředí, kde poradce často nahrazuje v určité fázi vývoje poradenského procesu některou ze signifikantních osob klienta, tedy se stává předmětem přenosu, ale zde v terapeutickém prostředí, kde poradce může toto využít. U dalších oblastí  programu byla zjištěno, že především osobní vedení a svěřené zodpovědnosti mají důsledky na změnu. Pravděpodobně se to týká ověřování platnosti hodnot, které se klienti v programu snaží integrovat.

3.6  Diskuse

Cílem této části práce bylo zjistit, jestli teoretická východiska pro fenomén závislosti odpovídají zkušenosti v konkrétním léčebném programu. Domnívám se, že většina faktů obsažených v teoretické části práce byla dostatečně demonstrována. Nedostatkem však zde je, že výzkumný vzorek byl poměrně malý, a že tedy validní hodnota praktické části je pouze orientační a chtěla by dále rozpracovat v podrobnějším výzkumu. Určitým nedostatkem může být také výzkum na vzorku, který byl vybrán z prostředí léčebného programu s důrazem na křesťanské hodnoty. Na druhou stranu tito klienti dlouhodobě abstinují, jsou integrováni ve společnosti a mohou tak mít náhled na svou minulost komplexní a to i se zkušeností případných relapsů. Je otázkou, jak by stejné dotazy vyhodnocovali respondenti jiných léčebných zařízení. Domnívám se však, že by, za předpokladu dlouhodobé abstinence, bylo na změně životního stylu, preferencí a hodnot možné nalézt obdobné výsledky. Jak jsem již, ale předeslal, cílem praktické části bylo dokreslit fenomén závislosti.

Přínosem výsledků  se mi zdá především zachycení průběhu celého vývoje drogové kariéry a specifik jednotlivých fází, a toho jakou roli zde hraje motivace ke změně, a to ať již změně k asociálnímu chování nebo naopak, změně ve smyslu nové kvality života v abstinenci. Je jisté, že je to jen určitý základ pro další výzkum. Práce s motivací a hledání funkčních léčebných faktorů má však svůj smysl. Práce se snažila především poskytnou celostní obraz problému se zřetelem na spiritualitu, která  je v  kontextu léčby závislých často marginalizována a v odborných textech jen málo zmiňována, může být tedy chápána jako poskytnutí podkladů pro diskusi.

Ačkoli může být z výsledků patrné, že výsledná hodnota víry souvisí s léčbou v křesťanské organizaci, respondenti tuto často získali ne v důsledku léčby v této organizaci, ale tuto si vybrali právě pro svou víru. Co je zde však patrné, je, že u respondentů v důsledku léčby rostlo také skóre dalších hodnot zařaditelných pod hodnoty spirituální a celkově kvalita života ve všech bio-psychosociálních aspektech.

K diskusi také předkládám historizující zkreslení. Respondenti jsou po léčbě dlouhodobě, a není jisté do jaké míry jsou schopni sami zhodnotit svou drogovou kariéru a to, co mělo vliv na změnu, kterou vnímají z reality současnosti. Zajímavým prvkem by zde byla jistě práce s původními kasuistikami a materiály z léčebného procesu, stejně jako dotazovaní signifikantních osob respondentů. Rozsah této práce  to však neumožňuje.

 

Závěr

 

Celá práce, ačkoli se snažila  popsat fenomén závislosti komplexně, byla zaměřena na hledání faktorů úspěchu, kde úspěchem je chápán spokojený život za předpokladu trvalé, dlouhodobé abstinence. Tyto faktory byly předjímány především v základní motivaci pro změnu a v léčebném přístupu.

Celkově se potvrdilo, a to jak v teoretické části práce nacházející tyto faktory, nebo také síly, ve všech oblastech lidského života, v jeho spiritualitě, psychice, sociálním kontextu i v biologické konstituci, tak i v praktické části, že teoretická východiska vycházejí z praktických zkušeností, a že celkově všechny oblasti mají na rozhodování člověka vliv.

Člověk tak žije celkově v kontextu tělesných potřeb, psychosociálního prožívání a dovedností, s potřebou vnitřní integrace, kde Já je vědomě prožíváno. Při psaní této práce jsem si uvědomil, že je nemožné říct vše. Fenomén závislosti je problémem celé osobnosti, která žije v určitém vnějším prostředí. Toto prostředí  má na ní vliv, v podstatě cokoli může „spustit“ efekt, na jehož konci je závislost. Člověk drogu používá jako prostředek k vymanění se z tohoto prostředí a již v tomto smyslu to může být chápáno jako duchovní potřeba. Hledání „elixíru“ po-moci, který pomůže vyřešit neřešitelné, zcelit osobnost, dát zapomenout na bolest, změnit kvalitu prožívání  a sebe-náhledu, podívat se, co je „za“ tímto světem, setkat se s druhým v nové kvalitě intimity.

V tomto vymanění z prostředí, které je velmi často pro člověka nepříznivé ve své nepředvídatelnosti a přináší  různé druhy traumatizujících zkušeností, můžeme nacházet hledání smyslu, ale také vnitřní svobody, která nemá hranic. Je zároveň svobodou od bolesti, ale také svobodou k radosti. V kontaktu s bývalými klienty programu jsem nacházel často odpověď na hledání této svobody, odpověď v přesahující zkušenosti s realitou Boha, která je vedla k schopnosti snášet bolest, vyrovnat se s minulostí, odpustit, žít v společnosti přínosně, vnímat okolí, radovat se, „mít se rád“ a další. Integrujícím prvkem bylo nalezení intencionálního pocitu smyslu věcí, přestože často museli a musí čelit nepřízni osudu. Toto bylo často také důvodem pro setrvání v léčebném programu. Uvědomění si, že jeho nebo její život má smysl, a že stojí zato hledat svobodu od závislosti i přes chvilkové bytí v omezeném prostředí léčebného zařízení.

Kdybych  se pokusil zhodnotit jaké jsou tedy faktory pro úspěšnou léčbu, musel bych konstatovat, že je to především člověk sám. Jeho vnitřní rozhodnutí. Motivace, tedy to, o co se toto rozhodnutí opírá jsou různé. Často lze na počátku nalézt vnitřní potvrzení, že jít za svobodou, která je nezávislá na krátkodobých řešeních, jako jsou například drogy, má smysl, a to i přes právě prožívanou bolest. Toto vnitřní potvrzení je těžce uchopitelný fenomén, často spadající do duchovní úrovně setkání se druhým Ty, které věcem dává smysl.

Prostředí léčebných programů v tomto může a je zásadním prostředkem. Ve skutečnosti je jen velmi málo závislých, kteří by skončili se svou závislostí bez pomoci prostředí léčebných programů, případně pomoci druhých. Tedy, pokud je prostředí programu konstruováno tak, aby v něm byly naplněny všechny potřeby klienta, a aby zároveň bylo pamatováno na práci s jeho spiritualitou, je pravděpodobnost úspěchu u těch, kteří léčebné programy úspěšně absolvují velmi vysoká. V dokladovaných výzkumech křesťanských komunit až 80%.

 

Svoboda v zodpovědnosti je tedy konečným cílem. Tuto spirituální kvalitu klienti léčebných programů nalézají. Je to možno doložit nejen jejich životem ve společnosti, ale také vlastním hodnocením jejich životů. Tato svoboda je centrální spirituální kvalitou, kde ve svobodě se může člověk kreativně rozvíjet a naplňovat tak smysl své existence, jak to vyjadřuje Frankl (2007).

 

 „ Vlastní bytí člověka začíná teprve tam, kde už není žádná závislost na pudech, a také přestává tam, kde končí zodpovědné bytí.“

Celou práci si můžete přečíst zde: Fenomén závislosti