Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fakta o sebevraždách

16. 11. 2006

KDO PÁCHÁ SEBEVRAŽDY?

Téměř každého se nějakým způsobem dotkla sebevražda, buď zná někoho, kdo spáchal sebevraždu, nebo o někom slyšel, či o tom sám uvažuje. Sebevraždy postihují lidi každého věku, všech národností, povolání, náboženských vyznání a sociálních skupin. Ale nejčastěji se vyskytují ve skupinách, kde hrají hlavní a významnou roli sociální a kulturní faktory. Nejvýznačnější a nejdůslednější demografický vzorec sebevražednosti je podle věku, pohlaví a rasy. Nicméně nejvýraznější posun je ve věkových skupinách. Je známo, že sklon k sebevraždě stoupá úměrně s věkem, ale běžně mají tyto sklony i mladí lidé ve věku 25-34 let, kteří soupeří se skupinou starších.Pokud všezahrnující sklony k sebevraždám zůstávají stejné, podíl prudce stoupá u adolescentů a mladých dospělých lidí ( kteří mají historicky nejnižší podíl) a poněkud klesá mezi staršími (kteří mají historicky nejvyšší podíl).

Starší: Lidé nad 60 let tvořili v roce 1980 pouze 16% americké populace, ale zahrnovali 23% těch, kteří spáchali sebevraždu.V roce 1982 se zabilo téměř 3,500 bělochů.

Adolescenti a mladí dospělí: Mezi adolescenty ve Spojených státech je sebevražda třetí nejběžnější příčinou úmrtí po nehodách a vraždách. Mezi středoškoláky je to druhá nejčastější příčina úmrtí. Počet se za posledních 30 let ztrojnásobil. V roce 1968 byl celkový počet sebevražd mezi 15-ti až 24-letými 7,1 osoby na 100,000 obyvatel. To tvoří 11,6 osoby z celkového národního počtu sebevražd, v roce 1982 podíl vyskočil na 12,2. Od roku 1977 se každoročně zabilo přes 5,000 mladých lidí ve  věku 15-25 let – okolo 20% z celkového počtu sebevražd. Z celkového počtu pokusů o sebevraždu ji dokončí 1 z 8-10 mladých, na každou dokončenou sebevraždu tedy připadá  25-50 pokusů. Vedle pokusů a dokončených sebevražd se vyskytuje třetí oblast kterou je třeba vzít v úvahu: „sebevražedné krize.“  Ty se vztahují na situace nebo momenty, kdy se jedinci zabývají myšlenkami na sebevraždu, stávají se jimi posedlí a plánují detailně, jak ji provést, vynucují si pozornost tím že předstírají intenzivní bolest a agonii, která provází tuto krizi a po chvíli zastavují své pokusy. Pokud chceme vyčíslit počet sebevražedných krizí, předpokládá se, že každoročně přibližně jeden milion mladých lidí v USA má na různých úrovních s tímto zkušenosti.

Děti: Hlášení o sebevraždách mezi velmi mladými dětmi jsou řídká, nikoli však sebevražedné chování. Každoročně je  v USA hospitalizováno na 12,000 dětí ve věku 5-14 let pro úmyslné sebepoškozující činy jako je pobodání, pořezání, popálení, předávkování a skoky z výšek.

Muži: Drtivou většinou v páchání sebevražd jsou muži. Tvoří přibližně tři čtvrtiny z celkového počtu, přičemž bělochů je okolo 70% z tohoto množství. Muži mají tendenci používat ty nejsmrtivější zbraně. Dobře přes polovinu se jich zastřelí a používání zbraní (hlavně pistolí) rapidně stoupá.

Ženy: Čtyřikrát více žen než mužů se běžně pokouší o sebevraždy použitím potenciálně méně smrtících prostředků jako jsou drogy a pořezání zápěstí. Nicméně, jedna třetina žen a více než polovina žen mezi 15-24 lety, které spáchaly sebevraždu, použila zbraně. Nová hlášení signalizují jejich čím dál častější použití. Podíl žen na sebevraždách, ve vztahu k mužům, se udržuje okolo věku 50-ti let. Ačkoli má počet sebevražd u žen tendenci držet se pod národním průměrem, časem narůstá.

Černí: Prudký nárůst sebevražd mezi mladými černochy nemá v některých městských oblastech daleko k počtu sebevražd bělochů stejné věkové skupiny. Toto je překvapující nárůst oproti tradičnímu podílu, který je v celkovém počtu zhruba poloviční.

Podíl mezi černými, tak jako mezi ostatními ne-anglo skupinami, je špičkový mezi dvacetiletými a tento počet se zvyšuje.

Ženatí nebo svobodní: Protože více dospělých je ženatých, více sebevražd se vyskytuje mezi nimi. Ale největší riziko je mezi vdovami, odděleně žijícími, rozvedenými a těmi , kteří žijí osamoceně.

Podobné údaje bychom mohli najít pravděpodobně i v České republice…

PROČ LIDÉ PÁCHAJÍ SEBEVRAŽDY?

Je tak mnoho důvodů, proč lidé páchají sebevraždy, kolik je lidí, kteří sebevraždy spáchají. Mezi těmi běžně zmiňovanými jsou: najít východisko z pocitu beznaděje, utéci z neřešitelné situace, potrestat milující, upoutat pozornost, změnit chování druhých lidí nebo jejich obezřelost, vyhnout se bolesti ze ztracené lásky, potrestat někoho, vyhnout se starostem, utéci z bolestivé nemoci, usilovat o mučednictví, vyjádřit lásku a také usilovat o neskutečné, impulzivní žerty. Zprávy, které zůstaly po lidech, kteří se zabili, běžně hovoří o neřešitelných lidských krizích. Mnozí výmluvně popisují, co to znamená být v trvalé chronické bolesti, ztratit někoho milovaného, nebo nemít peníze na splacení účtů,nebo na neschopnost plnit jednoduché úkoly. „Nikdo nikdy neuvedl dobrý důvod pro sebevraždu,“ poznamenal Cesare Pavese, italský spisovatel, který spáchal sebevraždu. Otázka je proč se vzdávají, když většina lidí v podobných situacích zůstane při životě i v těch nejhorších situacích. Výzkum mentálního zdraví se v různých disciplínách snaží odpovědět na otázky týkající se těchto rozhodnutí. Na základě toho vyrostla v nedávných letech celá nová oblast – studium suicidologie. Dalo to vyvstat výzkumu, na základě jakých nemocí a genetických faktorů je spojení se sociálními a psychologickými faktory. Psychologové vypozorovali, že někteří lidé řídí své životy cestou, která je předurčuje k chybování a sebezničení. Sociální vědci poukazují na sociální a ekonomické zmatení, které přivádí některé lidi k sebevraždám. Stále více biologické výzkumy studují, jak nepravidelnost v mozkové činnosti způsobuje impulzivní a agresivní chování, které často provází sebevraždy. Všichni zdůrazňují, že sebevražda je výsledek stále se měnící souhry různých faktorů.

Běžně uváděné důvody, pocházející od jedinců s vážnými sklony zemřít a od těch, jejichž činy mohou být záměrem k tomu, aby dosáhli pozornosti nebo manipulovali druhými lidmi. Výzkumy zkoumají problém sebevražd z obou perspektiv. Studie lidí, kteří skutečně spáchali sebevraždu ukazují na faktory odlišné od těch, které byly zjištěny mezi jedinci, kteří pokus přežili. Je-li je smrt zamýšlena či není a je zřejmé, že vážný důvod existuje, je nejlepší brát sebedestruktivní chování vážně.

LIDÉ, KTEŘÍ SE O ČIN POKUSÍ A KTEŘÍ HO DOKONAJÍ

 Výsledky výzkumů vedou vědce k názoru, že ti, kteří se pokusí o sebevraždu, nebo ji spáchají, reprezentují dvě odlišné, ale částečně se překrývající skupiny. Jiní vědci jsou toho názoru, že chování těch, kteří se pokouší a těch, kteří se zabijí, představuje kontinuální sebevražedné chování. Ti, kteří se pokoušejí o sebevraždu, bývají často mladí a více častěji ženy, a jejich pokusy mají tendenci být více impulzívní a dvojznačné. Ti, kteří čin dokončí, bývají častěji starší a muži a volí méně jasné smrtící techniky sebezničení. Vědci ale mají obavy z toho, že právě mezi nejodhodlanějšími, jedinci nechtějí zemřít tolik, jako spíše nechtějí žít život, jaký vedou. Mnozí zoufale prosí o pomoc.

Ti, kteří se o sebevraždu pokusili, ale přežili, mluví o tom, že se ocitli mezi životem a smrtí, žili napůl v tomto světě a napůl v tom dalším. Popisují neschopnost udělat si plány, domluvit si schůzky, protože se domnívali, že jsou mrtví. Nejvíce popisují svůj pocit, že jejich pokus byl nevyhnutelný. Nicméně následující studie podobných jedinců prozrazuje jejich silnou dvojznačnost (ambivalenci) ohledně smrti. Jsou nejen rádi, že přežili, ale pro mnohé je pokus o sebevraždu bodem obratu – byl to dramatický signál toho, že jejich problémy vyžadují vážnou a okamžitou pozornost.Většina z těch, kteří přežili, zjistila, že to, co opravdu potřebovali, bylo změnit svůj život.

Nedávná studie porovnávající životy těch, kteří se zabili, těch, kteří se pokusili a těch, kteří zemřeli přirozenou smrtí odhaluje, že životy těch, kteří se zabili, nejsou často horší než životy těch, kteří vytrvají. Nezasvěceným jejich situace vůbec nepřijde beznadějná a vidí mnoho jiných způsobů, než sebevraždu, jak problémy vyřešit. Ale z důvodu stresových životních situací a/nebo psychiatrických poruch, ti, kteří se zabijí, to takhle nevidí. Výzkum naznačil, že různé poruchy způsobují různé sebevražedné chování. Nezdařené pokusy jsou více patrné u neuróz, poruch osobnosti, drogových závislostí a duševních poruch. Poruchy osobnosti jsou běžně spojeny se sebevražedným chováním mezi mladými lidmi – a mladí lidé mají sklony k sebevraždám. U těch, kteří se skutečně zabijí, byla prokázána převaha hlavních citových onemocnění, zahrnujících deprese, alkoholismus (nebo drogová závislost) a schizofrenie.

 SEBEVRAŽDA A DEPRESE

Je zřejmé, že většina lidí, kteří spáchají sebevraždu, je zoufale nešťastných. Mimoto, vědci a odborníci na mentální zdraví věří, že většina trpí lékařsky zjistitelnými depresemi. 40-70% těch, kteří se zabili, mělo v minulosti vážné deprese. Deprese je také často se opakující faktor mezi těmi, kteří se pokusí o sebevraždu. Studie psychicky nemocných uvádějí,že průměrný podíl na sebevraždách je třicetkrát vyšší u těch s vážnými depresemi, než je u většiny populace. Pouze jedné čtvrtině z odhadovaných 25-35 milionů lidí, kteří trpí vážnými depresemi, se dostane pomoci. Nejběžnější depresivní onemocnění – a jedno z nejčastěji spojovaných se sebevraždami - je „unipolární“ deprese. Toto je často se vracející stav vyznačující se změnou chování, sklíčeností, a také sebevražednými myšlenkami, ale bez extrémní impulzivity a povznesené nálady „bipolární“ deprese nebo maniodepresivního onemocnění. Odhadovaných 25% z psychicky nemocných představuje ty, kteří trpí bipolárními poruchami. Mnoho z prací, zabývajících se depresemi a sebevraždami za poslední desetiletí, se zabývalo hledáním faktorů nebo skupin faktorů, které mohou pomoci odhalit, kdo je nejohroženější. Výrazná pozornost byla zaměřena na beznaděj jako klíčový faktor.

SEBEVRAŽDA A BEZNADĚJ

Nedávné studie mají tendenci potvrdit dřívější práce ukazující, že sebevražedné myšlenky a chování jsou více spjaty s beznadějí, než s depresemi. Výzkumy studující  postoje některých lidí, kteří jsou v silných depresích, docházejí k závěru, že mnoho z nich myslí na sebevraždu. Nepřijímají svět takový, jaký je. Jsou pesimističtí, nevěří ve své schopnosti řešit problémy, obviňují se, a dávají si nesplnitelné cíle, o kterých si myslí, že je naplní. Toto zjištění má zpracovatelnou hodnotu, která naznačuje, že pacienti, kteří cítí beznaděj, se potřebují naučit, jak smýšlet jinak o světě. Jsou to podklady, které mohou pomoci v povzbuzení a učení.

SEBEVRAŽDA A ALKOHOLISMUS

Alkoholici mají velmi vysoké sklony k depresím a sebevraždám. Odhadovaných 7-21% alkoholiků se zabilo v porovnání s 1% ostatní populace. Nové studie poukazují na to, že u alkoholiků je beznaděj mnohem silnějším ukazovatelem sebevražedných záměrů, než deprese nebo předchozí pokusy. Alkoholismus je významně spojen s nezdařenými pokusy, stejně jako s dokonanými činy.

SEBEVRAŽDA A SCHIZOFRENIE

Vědci zjistili, že mezi těmi, kteří trpí schizofrenií a ostatními vážnými poruchami myšlení, zvláště sebeklamem nebo halucinacemi, je vysoký výskyt sebevražedných pokusů. Deprese jsou také časté u velkého počtu chronických případů a u pacientů, kterým se schizofrenie vrací. Pacienti postižení schizofrenií mají za sebou většinou dlouhou hospitalizaci a významně figurují ve skupině pacientů, kteří spáchali sebevraždu v době hospitalizace nebo krátce po propuštění.

VAROVNÁ ZNAMENÍ

Výzkumy věří, že většina jedinců sdělí své úmysly někomu ze svých přátel, z rodiny nebo spolupracovníků – buď otevřeně, nebo skrytě.Tito lidé zastupují ty, kteří jsou v nejbližším a nejširším kontaktu s tímto jedincem. Mají pravděpodobně nejlepší  pozici k tomu, aby rozpoznali znamení a zajistili pomoc.
 

Není žádný návod na to, jak identifikovat osobu, která hodlá spáchat sebevraždu. Sebevraždu, tak jako spoustu lidského chování, je těžké předpovědět. Navzdory úsilí, experti nejsou schopni říci kdy, nebo kde se člověk pokusí o sebevraždu. Ale existuje několik nebezpečných signálů, částečně se kombinujících, vyžadující okamžitý zájem a pozornost.

Předchozí pokusy o sebevraždu: Lidé, kteří vykonali vážné pokusy, jsou nejvíce rizikovou skupinou. Jejich podíl na sebevraždách je více než 643krát vyšší než podíl celkové populace. 20-50 procent lidí, kteří spáchali sebevraždu, mělo předchozí pokusy.

Mluvení o sebevraždě: Lidé, kteří chtějí spáchat sebevraždu, o tom často nejprve mluví. Prohlášení typu „Budou se mít lépe beze mne“ nebo „Nikdo už o mne nebude muset mít starosti“ mohou být ukazateli, ale pohotovější „Měl jsem to udělat“ také může být klíčem.

Učinění opatření: Někteří jedinci podnikají kroky k tomu, aby dali své věci do pořádku. Napíšou nebo změní svou závěť, zbaví se cenného majetku, zajistí domácí zvířata, nebo učiní jiná opatření, jako kdyby se chystali na cestu. Nejasně mluví o svém odchodu. Takové chování je zvláště alarmující, pokud jsou přítomny další varovné signály.

Změna osobnosti nebo chování: Často je výstrahou změna osobnosti nebo chování. Osoba normálně plná života se Dostává více a více na dno bez nějakého důvodu. Řádný návštěvník kostela může přestat navštěvovat bohoslužby. Lačný běžec může přestat běhat. Takové změny v chování, zvláště pokud jsou provázeny výraznou bezcenností a beznadějí, mohou být znamením, že osoba trpí klinickou depresí, která je často předchůdcem sebevraždy.

Klinická deprese: Pokud 85% lidí s depresemi nejsou sebevrahy, většina sebevrahů má deprese. Odhalení a léčba depresí může tedy předejít sebevraždě. Někdy je těžké depresi odhalit i pro trpícího, protože její příznaky se povrchově podobají běžným pocitům a událostem. Existuje ale model, podle kterého lze odlišit klinickou depresi od méně vážných problémů. Osoba pravděpodobně trpí klinickou depresí, pokud má kromě běžných depresivních nálad nejméně čtyři z následujících příznaků, které se u ní vyskytují nepřetržitě posledních čtrnáct dní:

Změna v chuti nebo na váze, změna v pravidelnosti spánku, hovoří a/nebo se pohybuje s nezvyklou rychlostí či pomalostí, ztratí zájem o radostné nebo běžné aktivity, snížení sexuální aktivity, únava nebo ztráta energie, pocity beznaděje, sebevýčitek, viny, snížená schopnost myslet nebo se soustředit, zpomalené myšlení, nerozhodnost, myšlenky o smrti, sebevraždě, přání být mrtvý nebo pokus o sebevraždu.

Osoba, která je v depresi, nekomunikuje a uzavírá se, může vydávat nebezpečný signál. Pokud klíč k sebevraždě a depresím vychází ze stresových událostí z dřívějšího života člověka, jako je ztráta partnera, příbuzného nebo práce, vážná nemoc, nebo velká změna, je zde důvod věnovat zvýšenou pozornost.

U jedinců, kteří jsou celkově izolovaní, mají málo nebo chudé společenské vztahy, zneužívají alkohol nebo jiné drogy, mají v minulosti psychické a emocionální potíže, je větší riziko sebevražedných sklonů, pokud jsou v zápalu depresí. Tehdy neuvažují střízlivě. Pokud mohou normálně projevit strnulý styl myšlení, vidí život omezenější, když jsou zmatení. Každá záležitost je polarizována (vyhrocena) – ano nebo ne, černá nebo bílá, život nebo smrt.

Vědci poukazují na jakýsi organický nedostatek v myšlení u silně deprimovaných lidí, který se podobá některým neurologickým stavům, o kterých je známo, že způsobují myšlenkové a paměťové problémy. Právě když lidé nejvíce potřebují mít čistou hlavu, tak ji nemají.

CO MŮŽETE DĚLAT?

Naslouchat: Jestliže to vypadá, že je přítel nebo člen rodiny v depresích a projevují se u něj některé z výše uvedených signálů, mluvte s ním o jeho pocitech. Člověk v nesnázích potřebuje někoho, kdo ho vyslechne. Nemusí být snadné hovořit o sebevražedných myšlenkách, které má přítel nebo příbuzný, ale pro dotyčného je rozhodující, aby byl schopen mluvit o tom proč chce zemřít. Pro porozumění veškerým tvrzením o problémech má být vynaloženo všechno úsilí. Ačkoli byste měl ukázat zájem, zdržte se vyvozování morálních soudů nebo pokusů dotyčnému čin rozmluvit. Nejlepší, co můžete udělat, je naslouchat.

Přístup: Ptejte se na určité věci ohledně sebevražedných myšlenek: Má dotyčný plán? Koupil/a si zbraň? Kde ji má? Zásobil/a se tabletami? Jaké jsou? Navzdory všeobecnému mínění, taková otevřenost nedodá dotyčnému nebezpečné myšlenky nebo povzbuzení k činu.

Zhodnocení: Je možné, že osoba bude extrémně vzrušená, ale ne se sklonem k sebevraždě. Často, je-li osoba v depresích a následně se stane agilní a nepokojnou, může to být varováním. Jestliže má tato osoba jasné sebevražedné plány, problém je naléhavější, než když byly její myšlenky méně  určité.

Pomožte: Dejte mu/jí vědět, že u vás mohou vyhledat pomoc. Nejdůležitější pro vědomí jedince je nenechat ho v izolaci, ale být nablízku, aby pochopil, že není sám. Ujistěte dotyčného, že sebevražedné impulsy jsou dočasné, deprese může být vyléčena a problémy vyřešeny.

Vezměte břemeno na sebe: Zdůrazněte, že problém máte v rukou a nemá smysl se jím trápit. Nestrachujte se o narušování něčího soukromí nebo nakládání břemen. Dokud dotyčný neuvěří, že mu může být pomoženo, budete pravděpodobně muset udělat více než naléhat na to, aby vyhledal odbornou pomoc. Můžete se snažit o to, aby získal podporu ostatních členů rodiny a přátel, NEČEKEJTE !

Učiňte prostředí bezpečným: Jestliže žijete, jste blízkým příbuzným  nebo spolupracovníkem někoho, kdo je náchylný k sebevraždám, odstraňte všechny zbraně, léky a ostatní drogy, domácí potřeby jako jsou nože, břitvy, nůžky, které mohou být použity jako pomůcky k činu. Neměly by být schovány na místech, kde je lze nalézt, ale mají být zcela odstraněny.

Nenechávejte si tajemství pro sebe: Sebevražda není tajemstvím, které by jste si měl nechávat pro sebe. Mluvení, hrozby a plány jsou signály pro vyhledání pomoci. Někdy jedinci důvěřují příteli, že všechny myšlenky a plány sebevraždy zachová jako tajemství.Toto není zkouška přátelství, ale prosba o pomoc a tak s ní má být naloženo.

Nevyzívejte k činu a nečastujte šokujícími slovy: Je klamné myslet si, že pokud řekneme jedinci, aby sebevraždu spáchal, bude to šokovat jeho racionální myšlení. Toto by nemělo být zkoušeno; může to uspíšit nevratnou tragédii. Místo toho se seznamte s pocity jedince a ujistěte je, že pomoc je k dispozici a situace může být vyřešena. Je-li krize akutní, NENECHÁVEJTE JEDINCE SAMOTNÉHO !

Vyhledejte profesionální pomoc: Nepokoušejte se řešit problém sám. Neprodleně se spojte s odborníky. Povzbuďte jedince k tomu, aby vyhledal psychiatra nebo odborníka na mentální zdraví, aby situaci zhodnotil. Začněte u rodinného lékaře, místní nemocnice nebo centra mentálního zdraví.Můžete si vyžádat pomoc u místního centra pro prevenci sebevražd a krizových situací, u duchovních či policie.

Udělejte dohodu: Pokud shledáte, že jste v blízkosti osoby, která by se mohla chtít pokusit o sebevraždu a potřebujete čas k tomu, abyste odhalili plán činu, udělejte s dotyčným dohodu. To znamená – vyžádejte si slib nebo závazek, nejlépe písemný, že se o nic nepokusí, dokud si o problému spolu nepromluvíte.

Mějte se na pozoru před rozjařenými náladami a rychlým uzdravením: Rozjařené nálady mohou být někdy zavádějící.Jedinci mohou zápasit s myšlenkou na sebevraždu, a po rozhodnutí zabít se, se chovají tak, jako by z jejich ramen spadlo těžké břímě. Kráčejí s tím, že se zabijí, což uvádí do úžasu každého, kdo měl za to, že jsou na cestě k uzdravení.

Rychlé uzdravení: Na druhé straně, jsou i tací jedinci, kteří vyhledají psychologickou pomoc poté, co se podělili se svými problémy s vnímavými posluchači a mylně cítí,že krize je překonána. Krize následně znovu vzplane. Nové vzplanutí je kritické pro každé preventivní úsilí.

Slovy jednoho experta: „Nejlépe pomůžete tak, že vezmete problém vážně, ujistíte jedince, že problém může být vyřešen, zdůrazníte přijetí a využití profesionální pomoci, budete dobrým přítelem se kterým se dá promluvit, když je třeba a necháte si poradit expertem. Vaše přátelství a činy mohou zachránit život.“

Národní institut mentálního zdraví, 5600 Fishe