Jdi na obsah Jdi na menu
 


Emocionální závislost - Lori Thorkelson Rentzel

1. 10. 2006

Tomáš měl už dřív blízké přátele. Byli to lidé jako on, uzavření introverti. Ale nikdy neměl takového kamaráda, jako byl Michal. Díky jeho přátelství získal Tomáš přízeň jedné pracovnice v táboře a respekt kluků ze své skupiny. Ze všeho nejvíce ho teď  bavilo být s Michalem. Po pravdě řečeno, intenzita jeho citů ho někdy děsila. Když Michal odjel na jeden den z tábora, aby něco zařídil, měl Tomáš problémy soustředit se na své povinnosti. Ten večer nemohl usnout, dokud neslyšel, jak Michalovo auto přijíždí na parkoviště.

 

Když si domluvili společnou schůzku se dvěma ženami z tábora, byl z toho Tomáš nervózní. "Jestli s nimi budeme do půl jedenácté, budu mít aspoň hodinu na to, abych byl sám s Michalem."

 

Zdálo se, že si Michal není vědom toho, co k němu Tomáš cítí. Když tábor končil, dohodli se, že se do města vrátí spolu. Už jeden a půl dne po návratu z tábora Tomáš podlehl své touze zavolat Michalovi. Michal zvedl telefon a řekl: "Ahoj, Tomáši, poslouchej, zrovna teď toho mám nějak moc. Musím se připravovat do školy a tak, znáš to. Za pár týdnů ti zavolám, snad už bude větší klid." Tomáš měl pocit, jako by ho někdo kopnul do břicha. "Jak mi jen tohle mohl udělat?", říkal si.

 

*

 

Když se Alena stala křesťankou, měla pocit, jako by se ocitla na opuštěném ostrově. Dřív brala drogy, pila, chodila z jednoho večírku na druhý, ale to všechno musela opustit. "Nudila jsem se a cítila se osamělá", řekla, "až jsem jednoho dne potkala Martina."

 

Seznámili se spolu na jednom večírku na koleji. Chvíli na to se Martin stal křesťanem. Když slyšel Alenino svědectví, okamžitě se s ní spřátelil.

 

"Když jsme byli spolu, bylo nám moc příjemně. Martin prožil podobné věci jako já, takže jsem mu nemusela všechno vysvětlovat. Nechodili jsme spolu, ani jsme o tom neuvažovali, ale přesto jsme byli pořád spolu", říká Alena. Díky přátelství s Martinem začala znovu získávat důvěru k lidem a chtěla poznat i další křesťany. Jednou mu řekla: "A co kdybychom pozvali Kláru a Davida na večeři?"

 

"Tenhle týden určitě ne", řekl Martin a vypadal dotčeně. "Co se děje, Aleno, už jsem tě omrzel?" Později jí ještě řekl: "S většinou křesťanů se vůbec nedá mluvit. Nemají ani ponětí o tom, co je to skutečný život. Ty jsi jiná. Nesnažíš se mi dávat jednoduché odpovědi na složité problémy. Potřebuju tě, Aleno."

 

To sice Aleně lichotilo, ale rozhovory s Martinem ji stále více vyčerpávaly a dusily. Chtěla se s Martinem přátelit, ale zároveň chtěla růst jako křesťanka. Začínala mít pocit, že nemůže mít obojí zároveň.

 

*

 

Když se Lenka s manželem přistěhovala do nové čtvrti, velmi rychle se spřátelila s Bárou, která bydlela hned vedle ní. Měly mnoho společných zájmů a obě byly horlivé křesťanky. Lenka měla pocit, že jí Bára rozumí lépe než kdokoliv jiný. Ani její manžel nebyl schopen poskytnout jí takovou blízkost, jakou prožívala s Bárou. Bára a její muž měli dobré manželství, ale Petr byl často kvůli práci mimo domov. Lenka, plná lásky a přátelství, ochotně věnovala svůj čas a energii Báře, která ji tolik potřebovala.

 

Obě však utrpěly šok, když si uvědomily, že je mezi nimi emocionální a fyzické pouto. Ani jedna z nich si nikdy před tím nebyla vědoma homosexuálních sklonů. Obě milovaly Boha a staraly se o své muže. Zdálo se, že centrem jejich přátelství je Ježíš, protože se spolu pravidelně modlily a četly si Bibli. Pokud dělaly něco špatného, proč je Bůh nezastavil? Teď, když se tolik sblížily, si neuměly představit, že by se měly rozejít. "Co budeme dělat?", přemýšlely.

 

 

Co je to emocionální závislost?

Jak mohla tato přátelství, která zpočátku vypadala tak dobře a zdravě, skončit v takovém zmatku a bolesti? Všechny tyto vztahy začaly být destruktivní, když se nich objevila emocionální závislost. Emocionální závislost je stav, kdy je člověk přesvědčen, že neustále potřebuje přítomnost a péči druhého člověka. Tato péče může mít mnoho různých podob, např. pozornost, naslouchání, povzbuzování, poradenství a společné trávení času.

 

Bez ohledu na to, jak dobře tyto vztahy ze začátku vypadají, emocionální závislost nás může spoutat mnohem pevněji, než si umíme představit. My všichni máme hlubokou potřebu blízkého vztahu. Tuto potřebu do nás vložil Bůh. Jak poznáme, že tuto potřebu naplňujeme legitimním způsobem? Jak poznáme, že náš vztah překračuje hranice emocionální závislosti?

 

Než se budeme zabývat rozdílem mezi zdravým a nezdravým vztahem, podívejme se nejprve na příznaky závislosti. K emocionální závislosti dochází tehdy, když alespoň jeden z dvojice prožívá následující stavy:

 

q       opakovaně žárlí, touží mít v životě druhého výjimečné postavení, má pocit, že svého přítele vlastní, ostatní lidi vidí jako hrozbu pro jejich vztah

q       je radši, když může být se svým přítelem sám, bez druhých lidí a má vztek, když se to nedaří

q       když se jeho přítel snaží ze vztahu vycouvat, prožívá velký hněv nebo depresi

q       nemá zájem o přátelství s dalšími lidmi

q       má ke svému příteli romantické city, je jím sexuálně přitahován, sní o něm

q       neustále myslí na svého přítele, na jeho osobnost, vzhled, problémy a zájmy

q       všechny jeho plány do blízké i vzdálené minulosti zahrnují jeho přítele

q       není schopen vidět jeho chyby v pravém světle

q       tělesně svou náklonnost projevuje způsobem, který překračuje hranice zdravého přátelství

q       často o svém příteli mluví, má pocit, že může mluvit i za něj

q       na veřejnosti projevuje svému příteli náklonnost tak, že se druzí v jejich přítomnosti cítí trapně

 

Emocionální závislost se velmi výrazně liší od zdravého vztahu. Zdravý vztah je svobodný. Oba přátelé rádi do svých aktivit zapojují další lidi. Jsou šťastní, když se jednomu z nich podaří najít životního partnera. Dobrý přítel touží po tom, aby ten druhý dovedl plně rozvinout svůj potenciál, aby získával nové zájmy a schopnosti. To, co náš přítel říká nebo dělá, se nás dotýká, ale naše reakce jsou přiměřené a vyrovnané.

 

Závislý vztah se nevyvíjí, stagnuje a omezuje rozvoj osobnosti. Nevinná poznámka našeho přítele nám může způsobit nepřiměřeně velkou radost nebo naopak depresi. Když se náš blízký přítel odstěhuje, je normální, že prožíváme smutek a pocit ztráty. Ale pokud jsme na něm emocionálně závislí, prožijeme zoufalství, paniku a muka. Zatímco zdravý vztah je plný radosti a oba partneři si navzájem pomáhají v růstu, emocionální závislost přináší pouto.

 

 

Které faktory přispívají ke vzniku emocionální závislosti?

Pro většinu lidí je velké překvapení, když zjistí, že jsou emocionálně závislí. Tak, jako Lenka a Bára, si většina z nás tento problém neuvědomí, dokud nás už pevně nesvírá. Nicméně, závislost nevznikne ze dne na den. Jisté rysy naší osobnosti a určité životní situace nás mohou učinit náchylnými k emocionální závislosti. Obvykle k tomu přispívá i hřích a zranění z minulosti. Pokud budeme tyto faktory znát, budeme vědět, na co si máme ve svých vztazích dávat pozor.

 

 

 

 

Kdo je náchylný k závislosti? Každý, kdo se dostane do určitého tlaku a okolností, se může stát emocionálně závislým. Zvlášť zranitelní v této oblasti jsou lidé, kteří vyrostli v dysfunkčních rodinách s problémem alkoholismu nebo zneužívání. Existují také určité osobnostní rysy, které se navzájem přitahují a vytvářejí závislost.

 

Běžnou kombinací je člověk, který "všechno zvládá" a druhý člověk, který potřebuje pozornost, ochranu a sílu toho prvního. Může sem patřit vztah mezi poradcem a klientem, učitelem a studentem, atd. Na jedné straně je tedy ten, kdo má autoritu a na druhé straně ten, kdo potřebuje být veden. Závislý vztah může vzniknout mezi lidmi opačného i stejného pohlaví.

 

Ačkoliv to na první pohled vypadá, že je v takovém vztahu jeden silný a druhý ten, kdo potřebuje pomoc, ve skutečnosti se oba navzájem potřebují. Ten "silnější" má totiž obvykle silnou potřebu "být potřebován." Ten, který se zdá být "slabším" pak ve skutečnosti vztah ovládá. Nejjasněji je to vidět na vztahu alkoholika a spoluzávislého. Ten, kdo "pomáhá" alkoholikovi je pak nakonec zcela ovládán jeho náladami a manipulativním jednáním.

 

 

Kdy jsme nejzranitelnější?

Všichni se dostáváme do situací, kdy prožíváme nejistotu. Tehdy máme tendenci sáhnout po všem, co nám nabízí pocit bezpečí.  Např. když nás opustí partner, zemře nám někdo blízký, přijdeme o práci, musíme se přestěhovat, zasnoubíme se, jsme čerstvě ženatí (vdané), staneme se křesťany. Patří sem vypjaté situace jako závěrečné zkoušky ve škole, nemoc v rodině, vánoce. K těmto vztahům můžeme být náchylní i tehdy, když nás něco odvede od našeho zaběhnutého života. Když musíme na vojnu, odjedeme na dovolenou, na konferenci, ocitneme se ve vězení nebo jdeme na misii. Samozřejmě jsme zranitelní i v době prožívání depresí a nudy.

 

Nejlepší způsob, jak se vyhnout problémům, je uvědomit si v těchto situacích, že potřebujeme zvláštní podporu a dopředu si naplánovat, jak ji naplním zdravým způsobem. Můžeme se sdílet s modlitební skupinkou, domluvit si schůzky s poradcem nebo pastorem, trávit více času s rodinou a zejména prohlubovat svůj vztah s Ježíšem skrze modlitby a studium. Není nic špatného na tom dát vědět našim přátelům, že potřebujeme jejich podporu. Problém je, když příliš spoléháme na jednoho člověka, že naplní všechny naše potřeby.

 

 

Proč jsme náchylní k závislosti?

Podstatou závislého vztahu je to, že jeden nebo oba partneři hledají naplnění svých potřeb lásky a bezpečí více u člověka než u Ježíše. Pokud nevyřešíme duchovní a emocionální problémy, které jsou příčinami závislosti, nedojde k žádné změně.

 

Např. máme touhu vlastnit někoho, koho nám Bůh nedal. Dalším faktorem je modlářství, ke kterému dochází, když se někdo nebo něco stává středem našeho života místo Boha. Můžeme být také ve vzpouře vůči Bohu. Možná Mu odmítáme podřídit všechny oblasti našeho života. Dalším faktorem je nedůvěra Bohu. Nevěříme, že může naplnit všechny naše potřeby, pokud budeme jednat podle Jeho vůle.

 

Zranění z minulosti v nás mohly zanechat nízké sebevědomí, pocity odmítnutí a nenaplněnou potřebu lásky. Pokud jsme zahořklí vůči lidem, kteří nám ublížili, jsme náchylní k navazování nezdravých vztahů. Je nutné, abychom o své bolesti a zmatku mluvili s Bohem. Můžeme být uzdraveni skrze modlitbu a vyznání a to jak v našem osobním čase s Bohem tak ve společenství s ostatními křesťany.

 

 

Manipulace

Manipulace je ošklivé slovo. Nikdo z nás si nechce přiznat, že by se něčeho podobného mohl dopouštět. Když vzniká emocionální závislost, manipulace působí v tomto vztahu jako lepidlo, které ho drží pohromadě.

 

Má pracovní definice manipulace zní takto: manipulace je snaha ovládat lidi nebo okolnosti nepřímým nebo klamným způsobem. Manipulace je úskočná, jedná skrytě a nenápadně, ale je nebezpečnější, než se zdá.

 

 

Existuje mnoho forem manipulace, ale toto jsou způsoby, které nejčastěji vidím v závislých vztazích.

 

q       majetek: mají společné peníze a majetek (např. nábytek), přestěhují se do společného bytu

 

q       dary: často si dávají dárky, aniž by k tomu byla nějaká zvláštní příležitost (např. narozeniny)

 

q       oblékaní: navzájem si půjčují své oblečení, kupují si stejné oděvy, navzájem kopírují své styly

 

q       romantika: používají hudbu, poezii, atd. k tomu, aby u druhého vyvolali emocionální reakci

 

q       tělesný kontakt: časté objímání, doteky, lechtání, zápasení

 

q       oční kontakt: významné nebo svádivé pohledy, odmítání očního kontaktu jako trest

 

q       pochlebování a chvála: "Ty jsi jediný, kdo mi rozumí." "Nevím, co bych si bez tebe počala."

 

q       způsob mluvy: flirtování, používání speciálních přezdívek, škádlení, poukazování na věci, které mají pro ně zvláštní význam, používání výrazů, kterým rozumí jen oni dva

 

q       neupřímnost: potlačování negativních pocitů nebo odlišných názorů

 

q       potřeba "pomoci": vytváří nebo zveličují problémy, aby získali pozornost a soucit druhého

 

q       vina: vyvolávají u druhého pocit viny za to, že nenaplnil jejich očekávání, např. "Kdybys mne opravdu miloval, udělal bys to... " "Chtěl jsem ti včera v noci zavolat, ale nejspíš bys neměl náladu na moje problémy..."

 

q       vyhrožování: vyhrožování sebevraždou nebo recidivou (znovu začnu pít, atd.)

 

q       chladné mlčení: na otázku: "Stalo se ti něco?" odpoví emocionálně závislý: "Nic."

 

q       podrývání ostatních vztahů: přesvědčuje druhého, že jeho ostatní přátelé o něj nemají zájem; spřátelí se s jeho kamarády, aby měl tyto vztahy pod kontrolou

 

q       vyvolává pocit nejistoty: poukazuje na slabá místa druhého, popírá, že by u něj došlo k zlepšení (např. problému s alkoholem), vyhrožuje ukončením vztahu

 

q       čas: snaží se být s druhým co nejvíce, aby mu pak nezbyl čas na to, co bych chtěl dělat sám nebo s někým jiným

 

 

Je důležité si uvědomit, že tyto způsoby chování nejsou většinou sami o sobě hříchem. Upřímná chvála a povzbuzení, dávání dárků, objímání a doteky jsou důležité součásti zdravého vztahu. Romantická gesta a výlučnost patří do zdravého manželství.

 

K emocionální závislosti může dojít i v manželství. Omezený prostor, který mám k dispozici, mi však neumožňuje věnovat se tomuto tématu hlouběji.

 

Při čtení tohoto seznamu musíme požádat Ducha svatého, aby nás vedl při zkoumání našeho srdce. Tyto způsoby chování jsou manipulativní pouze tehdy, když jsou užívány k dosažení sobeckých cílů:  k připoutání a ovládnutí druhého a ke svedení k hříchu.

 

 

Proč je tak těžké zlomit pouto závislosti?

I když si obě strany uvědomují, že je jejich vztah nezdravý, může být pro ně velmi těžké zbavit se vzájemné závislosti. Obvykle se od sebe začnou oddělovat jen proto, aby se k sobě zase vrátily. I poté, co se závislý zbaví své závislosti, může ještě delší dobu prožívat její následky. Podívejme se na to, proč jsou tato pouta tak pevná.

 

Zaprvé, bez ohledu na to, jak je závislý vztah bolestný, stále nám dává určité uspokojení. Jde o emocionální jistotu. Závislý vztah nám dává pocit, že k někomu patříme a že máme alespoň jeden vztah, na který se můžeme spolehnout. Tento vztah může naplňovat naši potřebu intimity, vřelosti a blízkosti. Roste nám sebevědomí, protože jsme pro někoho vzácní. Také nás těší to, že nás někdo potřebuje. Když nám náš život připadá nudný a šedivý, může nám tento vztah vnést do života vzrušení a romantiku. Po pravdě řečeno, člověk se může na napětí a výkyvech v takovém vztahu stát závislým. Pokud někdo trvá na takovém vztahu, může se tím snažit uniknout před vlastními problémy a zodpovědností. A nakonec, mnozí lidé prostě nevědí, jak budovat zdravý vztah. Bojí se vzdát toho, co znají a začít něco úplně nového. Máme strach, že toto uspokojení ztratíme. Proto je pro nás tak těžké vzdát se závislého vztahu.

 

 

Zadruhé, je těžké vymanit se ze závislého vztahu, pokud ho jasně nevidíme jako hřích. Žijeme v kultuře, která převrátila základní biblickou pravdu, že Bůh je láska. Mnoho lidí dnes totiž žije podle hesla, že láska je bůh. Romantická, emocionální láska se stala sama o sobě zákonem. Když někoho miluješ (tedy když máš k němu silné city), všechno, co spolu děláte, je v pořádku. Z tohoto úhlu pohledu se závislý vztah jeví jako krásný a vznešený, zejména pokud není sexuální. Zamilovanost a přátelství bývá používáno jako omluva pro žárlivost a tendenci vlastnit druhého člověka.

 

Také si nemusíme být vědomi toho, jak nás závislý vztah odděluje od Boha. Jedna žena mi řekla: "Od té doby, co se přátelím s Kamilou, se modlím ještě častěji." Později se však přiznala, že se jen málokdy modlila za něco jiného než za svůj vztah se svou přítelkyní. Když někdo řekne: "Můj kamarád mi pomohl přiblížit se k Bohu", jde většinou o to, že euforie, kterou přináší závislý vztah, je mylně považována za radost z Boží blízkosti. Když se pak jedna strana rozhodne ze vztahu vycouvat, má závislý pocit, že se mu Bůh vzdálil.

 

 

Zatřetí, neřešíme problémy, které jsou příčinou vzniku závislosti. Můžeme okamžitě ukončit závislý vztah, přestat se scházet se svým přítelem, můžeme se dokonce i odstěhovat. Pokud jsou však stále naše potřeby nenaplněné a naše rány neuzdravené, velmi pravděpodobně spadneme do další závislosti nebo se vrátíme k našemu původnímu vztahu. Pokud budeme řešit pouze povrchní symptomy, budeme stále náchylní k emocionální závislosti.

 

 

Začtvrté, pokud ochotně vstupujeme do závislých vztahů, propadáme duchovnímu klamu. Jestliže ignorujeme hlas Ducha svatého, vystavujeme se satanovým útokům. To, co bylo špatné nám najednou připadá dobré, pravda začíná znít jako lež (přečti si např. Římanům 1). Když se snažíme vymanit ze závislého vztahu, obvykle přehlídneme důležitost duchovního boje - modliteb, půstu a vysvobození. Pokud se emocionální pouta stala pevnou a hlubokou součástí našeho života, a pokud se náš vztah stal sexuálním, musíme tato pouta zlomit. (Pokud nejde o manželství.) Pokud jsme takových vztahů měli ve svém životě víc, musíme přerušit tato pouta se všemi svými bývalými partnery. Pokud nebudeme tento problém řešit i z duchovního hlediska, budeme stále náchylní k upadání do závislých vztahů.

 

 

Zapáté, nechceme se vzdát svého vztahu. Poradci, pastoři a další služebníci znají ten pocit marnosti, kdy se snažili někomu pomoci a pak po všech těch rozhovorech a modlitbách zjistili, že se ten člověk ve skutečnosti nechce změnit. Když se někdo ocitne v závislém vztahu, může říkat, že se chce své závislosti zbavit. Přitom se však může pouze chtít zbavit své zodpovědnosti za řešení tohoto problému. Myslí si, že rozhovor s poradcem uleví jeho svědomí. Jeho touhou a záměrem je však udržet si tento vztah.

 

 

Jak se dostat ze závislosti

Téměř každý z nás musí občas čelit tendenci hledat bezpečí u člověka. Ale potom, co opakovaně prožijeme bolest a zklamání v závislém vztahu, toužíme po něčem, co nás uspokojí více. Chceme ve svých vztazích nalézt uspokojení a klid. Ale jak se zbavíme starých způsobů jednání?

 

Ze všeho nejdříve musíme pochopit jeden důležitý fakt: neexistuje žádné magické zaklínadlo, které by proměnilo náš život. Dlouhodobé tendence k závislosti ve vztazích nemohou být překonány následováním "deseti snadných kroků." Ježíš Kristus chce skrze moc Ducha svatého vykonat v našem životě jedinečné dílo. Ke změně dojde, pokud se Mu podřídíme a budeme s Ním spolupracovat.

 

Následující rady vycházejí ze způsobů, jakými Bůh působil v životech mnoha závislých lidí. Některé vedou k získání svobody v konkrétním vztahu, jiné se zaměřují na proměnu dlouholetých postojů. Všechny společně vedou k jednomu cíli - k odvrácení od vztahů, které slouží k naplnění našich sobeckých potřeb a požadavků naší staré hříšné přirozenosti a k tomu, abychom se naučili, jak navazovat zdravé vztahy jako "nová stvoření v Kristu" (2. Korintským 5:17).

 

Začni tím, že se rozhodneš být upřímný. Každá závislost je založena na lži a klamu. Ze všeho nejdříve tedy musíme začít být upřímní, otevřeně si přiznat, že jsme se ocitli v závislém vztahu a rozeznat, jakých hříchů se v tomto vztahu dopouštíme. Pak bychom měli začít být upřímní k Bohu. Nemusíme před Ním skrývat svůj zmatek, hněv ani jiný pocit. Potřebujeme před Ním vylít své srdce a požádat Ho, aby nám dal sílu jednat podle Jeho vůle.

 

Musíme také začít být upřímní k ostatním lidem. Měli bychom vyhledat zralého sourozence v Kristu a vyznat mu: "Víš, zápasím s velmi intenzivními city k mému spolupracovníkovi z evangelizačního týmu. Příliš jsem se s ním sblížil. Mohl bys mi v tom pomoci?" Pokud jsme udělali něco, abychom tento závislý vztah záměrně posílili, můžeme požádat o odpuštění. Čím více budeme upřímní, tím hlubšího očištění dosáhneme.

 

Ke sdílení bychom si měli vybrat důvěryhodného křesťana, který není do tohoto vztahu emocionálně zapojen. Může se za nás modlit, pomoci nám zůstat pevní v našich rozhodnutích, zejména pokud mu dovolíme, aby se nás občas zeptal, jak se nám daří tuto záležitost řešit. Musíme být velmi opatrní na sdílení svých zápasů s člověkem, na kterém jsme závislí. Už jsem viděl mnoho politováníhodných reakcí, když jeden bratr (nebo jedna sestra) řekl druhému: "Víš, velmi mne přitahuješ. Myslím, že jsem na tobě závislý." Nejprve bychom o tom měli mluvit s pastorem nebo jiným zralým křesťanem, modlit se za to a teprve pak přemýšlet, zda je vhodné mluvit o našich zápasech s člověkem, na kterém jsme závislí. Pokud se rozhodneme, že ano, měli bychom požádat Boha, aby vnesl světlo do našich motivů, proč to chceme udělat.

 

Začni se postupně oddělovat od člověka, na kterém jsi závislý. Náš život se do jisté míry točí kolem našeho partnera. Může to např. znamenat, že chodíme do jednoho sboru. Přestat chodit do sboru jen proto, abychom se oddělili od svého partnera, není nejlepší řešení. Přesto však k nějakému oddělení dojít musí. Např. se budeme scházet pouze ve skupině s ostatními křesťany. (Znovu zdůrazňuji, že závislost v manželství nemůžeme řešit stejně jako závislost mezi dvěma přáteli.) Pokud budeme udržovat kontakt s člověkem, na kterém jsme závislí, jenom to prodlouží naši bolest a zabrání to Božímu působení v našich životech.

 

Musíme dovolit Bohu, aby v této situací jednal. Zní to jako samozřejmost, ale tak snadné to zas není. Pokud vyznáme Bohu, že jsme beznadějně přitahováni ke svému příteli, že nemáme sílu s tím cokoliv dělat a pokud Ho požádáme, aby to změnil, jistě naši modlitbu nepřehlédne.

 

Poté, co se můj přítel John modlil tuto modlitbu, zjistil, že ho lidé začali utěšovat ohledně jeho závislosti. On je však ujistil, že už má vše pod kontrolou. Když pak jeho přítel, na kterém byl závislý, přešel do jiné biblické skupinky, našel brzy dost dobrý důvod, proč do této slupinky přejít také. Také zjistil, že ho Duch svatý vedl k tomu, aby se zbavil kazet, na kterých byly nahrány ty "jejich písně." Ale nějak na to zapomněl.

 

Pokud jednáme tak jako John, znamená to, že i když jsme požádali Boha, aby působil v našem životě, děláme ve skutečnosti vše proto, aby nic neudělal! Ale z vlastní zkušenosti vím, že bránit Bohu, aby odvedl někoho z našeho života, jen prodlužuje bolest a neklid. Spolupráce s Duchem svatým přináší nejrychlejší uzdravení ze zničených vztahů.

 

Připrav se na smutek a depresi. Vymanit se ze závislého vztahu může být stejně bolestné jako rozvod. Pokud na nějakou dobu připustíme bolest, budeme rychleji uzdraveni. Pokud potlačíme a odmítneme bolest, kterou bychom měli v procesu uzdravení prožívat, budeme zbytečně prožívat vinu a hořkost. Může se stát, že zcela potlačíme své emoce, nebudeme schopni emocionálně reagovat, budeme odmítat zdravé vztahy a s největší pravděpodobností spadneme do dalšího závislého vztahu. Proto je mnohem prospěšnější prožívat po určitou dobu bolest. Někteří lidé říkají, že v této době nalézali zvláštní útěchu v knize Žalmů.

 

Prohlubuj vztahy s ostatními lidmi. I když je to těžké a může nám to nahánět strach, potřebujeme začít navazovat nové vztahy. Naše pocity se později upraví a my budeme šťastní, že jsme našli odvahu najít si nové přátele. Bůh nás povede k přátelstvím. On ví, že potřebujeme vztahy k tomu, abychom mohli růst.

 

Hledej Boží vizi pro přátelství. Pokud milujeme druhé lidi tak, jako je miluje Bůh, budeme toužit po tom, aby se co nejvíce podobali Kristu. Bůh nám chce dát vlastnosti, které budou odrážet Jeho charakter, a dary, které nám umožní Mu co nejlépe sloužit. Andy Comiskey z organizace Desert Stream Ministry řekl: "Pokud budeme v přátelství hledat naplnění svých vlastních potřeb místo toho, aby nám šlo o dobro našeho přítele, pravděpodobně tento vztah ztratíme." Pokud toužíme po přátelství, jehož součástí je extrémní emocionální vazba, pak je naše touha v rozporu s Božím záměrem. Musíme si položit otázku: "Jsem, pokud jde o život mého přítele, Boží spolupracovník, nebo jdu proti Němu?"

 

Začni řešit hlubší problémy. Nutkání navazovat emocionálně závislé vztahy je symptomem hlubokých duchovních a emocionálních problémů, které musíme řešit. Ze všeho nejdříve bychom měli o celé této záležitosti mluvit s Bohem. "Pane, jenom ty víš, proč tak snadno upadám do závislých vztahů. Ukaž mi, odkud se tato potřeba bere a jak to řešit." Modlitba a půst nás přibližují k Bohu a vysvobozují nás z pout tak, jak to nikdo a nic nedovede.

 

Další způsob je hledat radu a modlitbu u lidí, kteří jsou nad námi v autoritě. Některým lidem pomůže dlouhodobé poradenství změnit a uzdravit narušené oblasti jejich života. Jiným lidem nejvíce pomůže domácí skupinka, která se pravidelně schází ke sdílení a modlitbám. Pokud jsme pokorní a otevření před Bohem a ostatními křesťany, rosteme v čistotě a emocionální stabilitě.

 

Připrav se na dlouhodobý proces. Někdy nedosahujeme vítězství, protože se připravujeme na bitvu, ne na válku. V boji se závislostí - ať už jde o konkrétní vztah nebo dlouhodobý způsob navazování vztahů - musíme být připraveni na dlouhodobý proces. Musíme znát sami sebe: svá zranitelná místa, typy lidí, kteří nás přitahují, a situace, ve kterých si obzvlášť musíme dávat pozor. Musíme znát svého nepřítele - lži, kterými nás satan nejčastěji pokouší, a jak jim máme čelit, bez ohledu na to, jak dobře nám znějí. Ale ze všeho nejvíce musíme znát svého Pána.

 

Musíme být ochotni věřit tomu, že Bůh nás miluje. I když necítíme Jeho lásku, musíme tomu věřit a děkovat Mu za to. Čím více budeme poznávat Jeho charakter z Písma, tím snadněji se budeme zbavovat našich vlastních představ, které nám říkají, že Bůh je vzdálený, krutý a bez lásky. Přestaneme Ho obviňovat za zranění, která jsme prožili a uvědomíme si, že Bůh prožívá velký zármutek nad tím, co se děje v tomto padlém světě. On je připraven uzdravit nás a proměnit naše životy. Blízký vztah s Ježíšem Kristem nás nejlépe ochrání před emocionální závislostí.

 

A co dál?

Vymanit se z emocionální závislosti je velmi bolestné, ale může nás povzbudit fakt, že její "léčba" přináší dokonalé uzdravení. Lidé bývají z tendence propadat této závislosti tak dokonale uzdraveni, že už si ani nedokážou představit, že tím dřív byli tak spoutáni.

 

Když se vzdáme závislého vztahu, začneme téměř okamžitě prožívat pokoj s Bohem. I když budeme cítit bolest ze ztráty závislého vztahu, budeme zároveň prožívat pokoj, úlevu a radost z obnovení vztahu s Ježíšem. "Je to jako probudit se ze zlého snu," řekla mi jedna žena.

 

Dalším důsledkem je, že se smíříme sami se sebou. Když se nesnažíme za každou cenu udržet vztah, o kterém víme, že je v rozporu s Boží vůlí, je pro nás mnohem snadnější vážit si sami sebe. Když se zřekneme závislého vztahu, nebudeme se už trápit strachem, že tento vztah ztratíme. Díky tomu začneme prožívat klid.

 

Když překonáme závislost, získáme svobodu milovat druhé. Pokud všechnu svou pozornost věnujeme jedinému člověku, trpí tím ostatní lidé v naše okolí. Nedáváme jim tolik lásky a pozornosti, kolik bychom jim jako sourozenci v Kristu měli dávat. Lidé, kteří se vzdali závislých vztahů, zjistili, že jsou schopni soucítit a mít starost o druhé, aniž by k nim byli sexuálně nebo emocionálně přitahováni. Zjistili také, že jsou méně kritičtí a že nemají už takovou potřebu bránit se. Místo falešného bezpečí v závislém vztahu začali prožívat skutečné bezpečí ve vztahu s Ježíšem.

 

Když překonáme závislost, začneme mít také svobodu sloužit druhým. Druhé lidi dovedeme pouze tam, kam jsme sami došli. Když už si neomlouváme svůj nezdravý přístup k lidem, máme jasnější poznání. Snadněji pochopíme a přijmeme duchovní pravdu. Staneme se čistými nádobami, které si Bůh může použít.

 

Emocionální závislost nevyřešíme tím, že se začneme před lidmi schovávat. Závislost je zákeřný (a velmi přesvědčivý) padělek úžasně bohatých a naplňujících vztahů, které jsou Božím záměrem pro Jeho lid. Ježíš s námi nejedná hrubě. Chce nás naučit, jak milovat druhé svatým způsobem. A ví, že to zabere spoustu času. Duch a tělo spolu bojují v každé oblasti našeho života - včetně vztahů. Ale Pán Ježíš nám pomáhá růst a dozrávat. A my se budeme stále učit.

 

Věřím, "že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista." Filipským 1:6

 
 

Portrét