Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chvíli po půlnoci sešli Kevin a Jim po špičkách dolů. Kevin vedl svého přítele do nejzazšího koutu studovny. Když dvanáctiletý Kevin otočil klíčkem u tátova baru, rozlehlo se kovové cvaknutí. Jim ho varoval: "Pozná to!" Kevin trval na svém: "Nepozná. Vezmu jen trochu, ani si toho nevšimne." Protáhl ruku kolen několika lahví vpředu a vyndal láhev vodky. Odšrouboval uzávěr, dal si láhev k ústům a spolknul několik doušků čiré tekutiny. Podal láhev Jimovi. Oba vypili ještě několik doušků a pak vrátili láhev do baru. Noční dobrodružství se pro oba brzy stalo pravidelnou činností. Vždy, když Kevin u Jima přespával, vydali se k tátovu baru. Zanedlouho Kevin upíjel tátův likér i když byl sám. Když mu bylo čtrnáct, pil už každý den. Kromě Jima měl ještě několik přátel, ale většinu večerů trávil doma sám. Jeho otec dlouho pracoval a matka chodila na biblické hodiny. Kevin si připadal opuštěný. Nudil se, a tak pil, aby alespoň nějak zaplnil tu prázdnotu. Pomáhalo mu to cítit se aspoň trochu bezpečně a dobře. Zdálo se, že ani otec, kterého Kevin považoval za alkoholika, ani matka si nevšimli, že jim pravidelně ubývá alkohol. Pokud ano, nikdy o tom nemluvili.

 

Loren  je 38letý křesťan, majitel středně úspěšného malého obchodu. Již 8 let se nenapil, ale on sám se stále považuje za alkoholika. „Jsem opilec“ řekl nedávno skupině vysokoškolských studentů. „Bůh mě uvedl zpět do střízlivosti s pomocí milující manželky a trpělivých lidí v léčebně. Vím ale, že pokud bych si dal někdy znovu třeba pouze jednu jedinou sklenku, budu zase tam, kde jsem byl.“ Jako dítě chodil s rodiči každou neděli do církve. Pastor čas od času odsuzoval opilství. Nikdo ve sboru by nemohl říci, že u Lorena doma viděl pití nebo alkohol. Věci se změnily na vysoké škole, kde téměř každý pil, včetně křesťanů. Sklenička či dvě Lorenovi pomohly cítit se lépe, obzvláště při stresu. Někdy se opil na víkendové párty. Jednou byl zavřen za řízení v opilosti, ale uchoval to v tajnosti před rodiči a sám sebe přesvědčil, že to bylo „typické studentské jednání“. Po ukončení školy se oženil a začal pracovat v začínající společnosti, kde byla práce namáhavá a stresující, ale budoucnost vypadala dobře. Chodil na obědy s klienty a někdy jeho spolupracovníci zaznamenali, že se vracel podnapilý. Často se později po práci zastavil v baru a někdy tam zůstal až do dvou hodin v noci. Na ty, co nezvládali pití se díval pohrdlivě a sám důrazně popíral, že by měl problémy s alkoholem. Jeho žena se mu snažila pomoci. Když našla někde skrytou láhev, vylila ji, pokud byl její manžel příliš opilý na to, aby šel do práce, zavolala vedoucímu, že mu není dobře. Když měli Lorenovi rodiče čtyřicáté výročí svatby, šla na oslavu sama a omluvila manžela, že se zdržel v práci, i když pravdou bylo, že byl opilý. Večer se snažila dát děti spát dříve, aby neviděli otce, jak se vpotácí do dveří. Když jí vyčítal její zanedbaný vzhled, usoudila, že problémem bude asi její váha a začala držet dietu. Nic z toho nepomohlo zastavit Lorenovo pití. Jednu noc způsobil cestou z práce vážnou dopravní nehodu. Zranil malého chlapce a ocitl se v problémech se zákonem, svým zaměstnavatelem i svým vlastním svědomím. Již dále nemohl předstírat, že nemá problémy s pitím. Jeho kariéra byla pryč, jeho rodina hluboce zraněná,  jeho zdraví se horšilo. Soudce mu dal dvě možnosti: jít do vězení nebo do  léčebny.

 

Je alkoholismu nemoc nebo hřích?

Lékaři a mnoho zdravotních pojišťoven považuje alkoholismus za nemoc, protože se vyvíjí, jeho vývoj je předvídatelný, poškozuje tělo a je léčitelný. Pokud je nazván nemocí, lidé nejsou odsuzováni a dostává se jim léčby, kterou hradí pojišťovny. Pohled na alkoholismus jako na nemoc ovšem zbavuje alkoholika jeho osobní zodpovědnosti. Je pravda, že někteří lidé mají větší sklony stát se alkoholiky než jiní, ale to nemění nic na tom, že se každý člověk rozhoduje sám, zda začne pít a zda v tom bude pokračovat. Alkoholismus je vyvíjející se závislost, která pohltí svou oběť psychicky i fyzicky, ale je to i morální stav, za který je alkoholik alespoň částečně zodpovědný. Dělat závěry, že alkoholismus je pouze nemoc nebo pouze hřích, je zjednodušující a zavádějící do extrému. Hřích a nemoc jsou součástí vývoje závislosti a obojí je třeba při léčbě brát v úvahu.

 

Příčiny alkoholismu

Před několika lety se sešla skupina odborníků z Evropy, Austrálie, Severní Ameriky a Jižní Asie, aby mluvili o křesťanské odezvě na problém alkoholu a drog. Účastníci se shodli, že alkoholismus není problém pouze některé části světa nebo rasy. Alkohol je zneužíván už od počátků lidstva. Celosvětový výzkum ukazuje, že důvody alkoholismu jsou různé. V mnoha případech jsou lidé náchylní k závislosti při kombinaci následujících faktorů.

 

1. Fyziologie a dědičnost

Výzkum ukazuje, že někteří lidé mají sklony k dědičné náchylnosti k alkoholu. U dětí alkoholiků je čtyřikrát pravděpodobnější, že se stanou alkoholiky, než u dětí rodičů, kteří s alkoholem nemají problémy. Platí to i u adoptovaných dětí, které o alkoholismu svých rodičů nic neví. Není však pravděpodobné, že by někdo zdědil geny alkoholismu. Mnohem pravděpodobnější je, že díky geneticky způsobeným biologickým vlivům jsou někteří lidé náchylnější stát se alkoholiky pokud začnou pít.

 

2. Vlivy prostředí

Rodina, ve které vyrůstáme, místo, kde žijeme, společnost nebo etnická skupina, ke které patříme, může ovlivnit pravděpodobnost vzniku závislosti.

 

Domov: v současné době žije v USA 7 milionů dětí v domácnosti s alkoholikem. Děti alkoholiků prožívají zmatek, hněv, strach a často pocit viny. Emocionální zranění si nesou až do dospělosti. Tito lidé se často cítí nejistě, odsuzují sami sebe a mají strach z intimity. Už jako děti se naučili tři pravidla přežití: nemluvit, nedůvěřovat a necítit. Jako dospělí mají problémy s důvěrou, sebeovládáním, závislostí, identifikací a vyjádřením svých pocitů. Někteří propadají depresím, u některých se vyvinou problémy s příjmem potravy a mnozí žijí v neustálém strachu, že se stanou alkoholiky stejně jako jejich rodiče. I přes tento strach mnoho z nich alkoholismu podlehne. Postoje rodičů jsou velmi důležité. Pokud jsou rodiče nevšímaví nebo nadměrně své děti trestají, děti se uzavřou, začnou být vzpurné a mohou začít pít.

 

Kultura: Pokud má kultura, ve které žijeme, pravidla týkající se užívání alkoholu a dalších návykových látek, je zneužívání méně pravděpodobné. Např. v Izraeli mají mladí lidé povoleno pít, ale opilost je odsuzována a tak je zde problém s alkoholismem poměrně malý. V naší kultuře je k opilosti daleko větší tolerance. Když pijí dospívající, je to považováno za projev puberty. V jedné studii je uvedeno, že skupiny s vysokým nebo nízkým stupněm alkoholismu se od sebe neliší biologicky ani rasově. "Dvěma nejdůležitějšími faktory jsou veřejné postoje k opilosti a to, zda je běžné pít při jídle." V národech a skupinách, kde se pije pouze při jídle a není tolerována opilost na veřejnosti, je malá míra alkoholismu. S přihlédnutím k těmto faktům pro nás možná přestane být překvapující, že v naší zemi je alkoholismus tak vážným problémem.

 

3. Stres

Alkoholismus často začíná v období dospívání, které je plné stresu. „Normálnímu“ člověku se během dospívání na něm samotném některé věci líbí a některé ne, v některých se cítí dostatečný a v některých ne. V určitých situacích prožívá obavy, strach, vinu, zklamání i nejistotu. I když žije v dobré rodině, přijde čas, kdy doma bude napětí. Někteří náctiletí pijí, aby se opili, někteří používají pití jako důvod k setkání se s přáteli a uvolnění ze stresu při vzájemném setkání.

 

4. Vlivy, které alkoholismus umožňují

U alkoholismu i u dalších závislostí existují vlivy, které motivují lidi začít, ale i vlivy, které jim umožňují v závislosti zůstávat. Anonymní alkoholici věří, že změna nepřijde, pokud závislý nezakusí, že je na dně a nepřizná si, že si sám svými silami není schopen pomoci. Většina alkoholiků žije doma v rodině a častokrát právě ti v rodině, kteří si změnu nejvíce přejí, napomáhají tomu, aby závislý potřebu změny neviděl. Přítomnost závislého v rodině ovlivní život každého v domácnosti. Každý člen rodiny se snaží, aby rodina situaci zvládla a zůstala pohromadě. Snaží se kontrolovat nebo zastavit závislost, snaží se porozumět tomu, proč závislý pije a odstranit situace, které ho k tomu vedou. Často se snaží skrývat jeho chování před společností. Někdy se členové rodiny uchýlí k rolím, které jim mají pomoci přežít, a jsou součástí upřímného a často podvědomého úsilí, udržet rodinu pohromadě. Umožňovatel je většinou partner, který na sebe bere zodpovědnost za naplnění potřeb rodiny. Hrdina bývá často nejstarší dítě, které ve snaze pomoci, na sebe bere zodpovědnost za mladší sourozence a snaží se být nepijícímu rodiči důvěrníkem a pomocníkem. Obětní beránek jedná ovlivněn stresem v rodině, způsobuje problémy, kterými odvrací pozornost od problémů způsobených závislostí. V kontrastu s tím se maskot snaží přinést humor do bolestivých situací, zatímco ztracené dítě zakrývá své pocity a snaží se být tím, o koho se rodina nemusí bát. Někdy se snaží být doma co nejméně a často se obrací k jiným dospělým pro podporu. Všechny tyto role odráží bolest a smutek, který je přítomný a charakterizuje rodinu alkoholika. Snaží se držet rodinu pohromadě, ale také mohou podporovat alkoholika v jeho závislosti. Dokud se zdá, že se rodině daří, chybí motivace ke změně. Rodina je proto chycena v pasti bez šance zvítězit. Pokud se závislosti přizpůsobí, podporuje pokračování a bolest zůstává. Pokud se nepřizpůsobí, každý je zraněn. Mnoho poradců souhlasí s tím, že pokud bude rodina problém popírat , skrývat před okolím a chránit závislého před následky svého jednání, odsouvá tím možnost léčby a brání změně. Umožňovateli nemusí být

pouze členové rodiny, ale mohou to být i přátelé, zaměstnavatelé a další, kteří problém přehlížejí nebo ignorují.

 

5. Duchovní vlivy

Nikdo nezačíná pít s tím, že se chce stát závislým. Okolnosti, genetické dispozice, rodinné zázemí, stres a nesprávné volby mohou vést k závislosti kohokoliv. Cesta k závislosti je mnohem snazší, když člověk postrádá duchovní, náboženské a morální hodnoty.

 

 

Jak pomoci alkoholikovi?


Na začátek by mohlo být užitečné říci, co alkoholikovi nepomůže. Nepomůže mu kritika, obviňování, přemlouvání, aby přestal, hrozby, schovávání či vylévání alkoholu, zastrašování ani kázání. Léčba je často komplikovaná dalšími problémy, které samy o sobě potřebují řešení, jako např. různé deprese či psychické problémy nebo fyzické problémy způsobené nadměrným pitím.

 

1. Přiznat si, že potřebuji pomoc druhých.

Toto je obtížné, protože většina alkoholiků popírá, že má nějaký problém. Jejich myšlení je otupělé a rodinní příslušníci často ve snaze pomoci zakrývají před alkoholiky následky jejich nezodpovědného jednání. Většina expertů se shoduje, že bez alkoholikovy spolupráce není možné mu efektivně pomoci. Jak na to? Anonymní alkoholici věří, že člověk se potřebuje dotknout dna, aby si byl schopen přiznat svou bezmocnost, ztrátu kontroly nad alkoholem a neschopnost dát do pořádku svůj život. Naneštěstí někteří lidé zemřou nebo sami sebe zničí dříve, než se na dno dostanou. Vývoj alkoholismu je charakteristický tím, že alkoholik popírá existenci problémů. Proto je dobré jasně, ale bez odsuzování, upozornit na charakter jeho jednání. Mluvit o konkrétních případech (Minulou noc jsi kolem 11. hod rozbil lampu.)  raději než obecné (Příliš mnoho piješ!) nebo předat poselství neverbálně. Pokud alkoholik např. usne v obývacím pokoji na zemi, nechte ho tam a nepomáhejte mu do postele. Pokud něco rozbije, neuklízejte to po něm. To mu učiní těžší za několik měsíců popřít, že omdlel či zničil dům. Většina závislých má úzkosti a nízké sebevědomí. Buďte opatrní, nekritizujte ani neodsuzujte způsobem, který by působil úzkosti. Ukažte, že přijímáte jeho jako osobu, ale ne jeho jednání. Závislí, včetně alkoholiků, jsou často dětinští, manipulativní a specialisté na vyvolávání sympatií. Je třeba si dát pozor, abychom s nimi nejednali z pozice rodičů, nedávali rady a nekázali jim, ale místo toho jim ukázali pevné a citlivé postoje zahrnující fakt, že zodpovědnost za změnu je stále na nich samých. Pokud chceme opravdu pomoci buďme ve svém jednání citliví, ale ne měkcí.

 

2. Abstinence

Odvykání je procedura, u které by měl být přítomen lékař. Někteří alkoholici to zvládnou sami, většina však potřebuje lékařskou pomoc kvůli abstinenčním příznakům (třes, zvracení, slabost, pocení, úzkosti, deprese, delirium). Detoxifikace je však pouze začátek. Mnohem větším problémem je zabránit selhání a setrvat v abstinenci. Pomoci může poradenství zahrnující: A) lékařskou pomoc s léčbou fyzických následků závislosti; B) pomoc závislému naučit se vypořádat se stresem a existovat bez alkoholu; C) vytvoření nové identity bez alkoholu; D) vybudování či obnovení sebevědomí a jednání s pocitem viny. První z bodů vyžaduje lékařskou pomoc, ostatní mohou zajistit jiná zařízení.

 

3. Podpora

Alkoholici i další závislí jsou často osamělí, nezralí lidé, žádaní o změnu zažitého životního stylu, ve kterém se cítí jistě, žádaní o odmítnutí látky, na které jsou závislí a něco jim dává. Není to záležitost dvouhodinového poradenského rozhovoru 1x týdně. Nejlepší pomocí pro ně je řád a omezení léčeben s cíleným programem a osobním poradenstvím. Podpora by měla být zajištěna i církví, kde členové rozumí průběhu závislosti a jsou schopni povzbuzovat a prakticky pomoci.

 

4. Zvládnutí stresu

V minulosti alkoholici řešili stres pitím. Poradenství by mělo ukázat, že jsou lepší způsoby, jak čelit tlakům života. Pro úspěch je důležitá důvěra ze strany závislého a trpělivost a spolehlivost ze strany poradce. Dá se mluvit o stresu obecně, lepší je však vzít každý problém zvlášť, tak jak přicházejí, a pomoci mu rozhodnout se, jak se s tím vypořádat co nejlépe.

 

 

5. Povzbuzení k pochopení sebe sama a ke změně životního stylu

Pokud vznikl vztah důvěry může být přínosem diskuse o důvodech, které závislého vedly k pití. Může to vést k vhledu, který však nemá význam, pokud nenásledují praktické a konkrétní kroky ke změně chování. Životní styl každého závisí na rozhodnutích, která udělá. Pokud pomáháte alkoholikovi plánovat čas, buďte citliví k individuálním potřebám a k tomu, že plány ovlivní i rodinu alkoholika.

 

6. Poradenství v rodině

Alkoholismus je problém celé rodiny a celá rodina potřebuje podporu, porozumění a pomoc. Potřebuje povzbuzení, aby situaci nevzdala. Někdy jsou pomocí praktické informace, které pomohou porozumět závislosti. Rodinní příslušníci často potřebují pomoci uvidět i jejich podíl na vzniku či umožňování závislosti. Stává se také, že jak se závislost vyvíjí, rodina je nucena přebírat alkoholikovu zodpovědnost za domácnost. Po léčbě si musí rodina uvědomit změnu a brát alkoholika opět jako zodpovědného člena rodiny. Může to být těžké, vzhledem k předchozím zkušenostem či protože se rodina situaci přizpůsobila, pro zařazení alkoholika zpět do společnosti je to však nezbytné.

 

7. Selhání

Jediná sklenička může alkoholika vrátit zpět do závislosti.  Selhání jsou u alkoholiků častá. Pokud je okolí odsuzuje a obviňuje, inklinují k tomu vzdát se s tím, že nikdy nemohou uspět. Po selhání je třeba je povzbuzovat, aby pokračovali v práci na problému.

 

8. Význam evangelizace a učednictví

Pokud má alkoholik najít smysl života, musí vidět, že opravdové a trvalé naplnění a uspokojení jeho potřeb je v Ježíši Kristu. Je důležité mu ve správný čas a správným způsobem zvěstovat evangelium. Musíme si dát pozor, abychom je do rozhodnutí nevmanipulovali. Předložme jim evangelium (v době, kdy jsou dostatečně střízliví, aby rozuměli) a bez nátlaku je vybídněme udělat rozhodnutí.  V tom všem má vekou důležitost modlitba.